Kocáb zpíval uprostřed ruin

Píseň Sebastián byla jednou z nejsilnějších položek prvního sólového alba Michaela Kocába Povídali, že mu hráli, jež vyšlo v době „praskání ledů“v roce 1988, v době, kdy zpěvák úzce spolupracoval s Michalem Horáčkem, jenž v něm nalezl do té doby neznámou a po tomto krátkém období už v podstatě neopakovanou šansonovou polohu.

Teď dostal tento song novou verzi a zcela nový rozměr. V produkci trenčínského festivalu Pohoda, který patří k těm nemnoha, které kladou důraz vedle hudebního i na společenský a politický rozměr (v tom se mu u nás mohou rovnat z těch větších akcí jen Metronome a Trutnov), nazpíval tuto píseň za doprovodu mladičké ukrajinské klavíristky Anastasiji Ščerbakové z aktuálně obsazené Avdijivky. Videoklip, který je k vidění na YouTube, natočila dvojice pod vedením ukrajinského režiséra Aleksandra Gospodinova ve vybombardovaném domě v ukrajinském městě Izjum. Když toto město na podzim 2022 ukrajinští vojáci osvobodili, objevili v něm masový hrob se čtyřmi sty těl obětí ruského agresora. Vším tímto kontextem dostala píseň mimořádně působivý rozměr.

Ale nejen to. Michael Kocáb při příležitosti své návštěvy Ukrajiny předal tamním lékařům ve městě Slavjansk sanitku, kterou celou cestu osobně řídil a jež byla zakoupena z peněz ze sbírky, kterou iniciovali slovenští fotografové a novináři a kterou festival Pohoda dlouhodobě podporuje. Sbírka pokračuje také v České republice na serveru Donio.cz.

Někomu může připadat, že jedna sanitka a jedna písnička je v souvislosti s tragédií, která se na Ukrajině děje, jen malé zrnko písku v poušti. Jenomže v době, kdy část světa o tento konflikt ztrácí zájem (o české veřejnosti nemluvě) a kdy se na různých místech dokonce mluví o omezení pomoci napadené zemi, je každý příspěvek zcela hodnotný a má násobnou váhu. Jak ostatně říká sám Kocáb: „Cokoli malého uděláme pro ukrajinské lidi, děláme pro sebe. Pro svoji bezpečnost, ale hlavně pro své svědomí.“