Zlořečené posunování hodinek

Benjamin Franklin opravdu jako první přišel s nápadem šetřit na svíčkách a oleji do lamp změnou denního režimu obyvatelstva. Udělal to v úvaze zaslané v roce 1784 do časopisu Journal of Paris.

Evropská unie se chystá znovu řešit možnost zrušení letního času (viz také LN 13. 2., str. 4). Stejný problém se probíral už před pěti lety. Pak ale přišla pandemie, po ní válka a následné finanční obtíže. Na záměr upravit střídání času se proto pozapomnělo. Osobně nejsem jeho zásadní odpůrce. Nebo ještě jinak. Posouvání hodinek mi zvlášť nevadí. Mám totiž štěstí. Nemusím vstávat brzo ráno do práce. To ale neznamená, že se změnami času souhlasím.

Letní čas mi připadá absurdní. Kdyby to bylo na mně, snažil bych se, aby hodiny ukazovaly poledne v poledne a půlnoc o půlnoci. Uvědomuji si, že i v nevelkém státě to lze zařídit jen přibližně.

Nejzápadnější a nejvýchodnější bod Česka dělí šest stupňů a 46 minut zeměpisné délky. Přepočítáno na rozdíl v době, kdy nastává poledne, to odpovídá 27 minutám. Pro mě je to však o důvod víc, proč čas ještě navíc dvakrát ročně o hodinu neposouvat.

Dlouho jsem žil v domnění, že letní čas vynalezl a prosazoval Benjamin Franklin. Je to můj oblíbený otec zakladatel. Zastával totiž ve Spojených státech úřad vrchního poštmistra a vydával noviny. Sám jsem kdysi dělal pošťáka. V novinách pracuji. S Benem Franklinem jsme dvojnásobní kolegové. Určitě bychom si rozuměli. Ohledně jeho vztahu k letnímu času jsem ale měl pravdu jen z části.

Franklin opravdu jako první přišel s nápadem šetřit na svíčkách a oleji do lamp změnou denního režimu obyvatelstva. Udělal to v úvaze zaslané v roce 1784 do časopisu Journal of Paris. Na jejím začátku popisuje, jak se zúčastnil večera, během nějž došlo k demonstraci nové patentní olejové lampy.

Došlo i na diskusi o šetření olejem. Franklin se vrátil domů až ve tři nebo čtyři hodiny po půlnoci. Před usnutím dál přemýšlel, jak snížit náklady na svícení. Okolo šesté se vzbudil. „Překvapilo mě, že můj pokoj je plný světla,“píše. Zprvu si v rozespalosti myslel, že mu někdo postavil za okno větší množství lamp z předchozího večera. Brzo ale odhalil pravý zdroj záření. Bylo jím Slunce. Neváhal a zkonzultoval meteorologickou ročenku.

„Čtenáři, kteří spolu se mnou neviděli známky slunečního svitu před polednem a zřídkakdy se zabývají astronomickou částí almanachu, budou stejně překvapeni jako já, když se dozvědí o jeho východu tak brzy, a zejména když je ujistím, že svítí hned, jakmile vyjde,“dušuje se.

Na základě své nové zkušenosti dospěl Franklin až k výpočtu, že jen Paříž by mohla na svícení ušetřit 96 milionů livrů. Dosáhnout této úspory by bylo podle něj snadné. „Přinuť člověka vstávat ve čtyři hodiny ráno a je více než pravděpodobné, že půjde ochotně spát v osm večer,“argumentuje. Zkrátka zjevně si dělal legraci. Jeho následovníci už nikoliv.