Nepřehánět strašení

Když fórum špiček armády dostane veřejný ráz

Je strach a strašení něco, co je třeba odsuzovat? Zdálo by se, že ano. Už v srpnu 2015 přece vznikla výzva vědců proti strachu. Jenže dnešní západní svět dělí strach na dobrý (třeba ze změny klimatu) a špatný (třeba z důsledků masové migrace). A pak je tu strach z války. Kam ho zařadit? Toť otázka názoru. Připomíná se pravidelně po velitelských shromážděních armády a poslední se konalo včera. Zásadní je to, že velitelská shromáždění získala v posledních letech značně veřejný ráz, což má své plusy i háčky.

Ve věci klimatu rozvíjejí krizové scénáře aktivisté. Ve věci války rozvíjejí krizové scénáře – neveřejně – vojáci, kteří jsou na to školení. Ale co když jejich řeč přenáší třeba televize? Na včerejším shromáždění žádné velké strašení nezaznělo, ale stejně si generál Řehka neodpustil větu: „Není jasné, zda Rusko na Česko a jeho spojence nezaútočí.“A v lednu ve sněmovně řekl: „Konflikt s Ruskem by byl primárně konvenční, ne jaderný.“Jak to asi vnímá občan, neškolený ve strategických analýzách a scénářích? Jako strašení válkou.

Dámy a pánové v bezpečnostní politice, dělejte veřejnou osvětu. Pokud to neuděláte vy, chopí se toho opozice po svém, jako v lednu Alena Schillerová: „Vždy se osypu, když čtu Řehkova vyjádření nebo headliny ‚Připravme se na válku‘. My se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru.“Pro mnohé je to hrozné. Jako kdyby někdo v únoru 2020 řekl: „Nechci se připravovat na pandemii, chci být zdravý.“A pak horko těžko sháněl roušky. Ale jiným, nejen „dezolátům“či „ruským švábům“, to mluví z duše. A podle skóre politických stran se zdá, že více je těch druhých.

Z řečeného neplyne, že generalita uvažuje špatně. Problém nastává, když vojáci své argumenty, na které jsou školeni a připraveni, „hodí do veřejného prostoru“obývaného nepřipravenými lidmi. Toto mají politici sledovat i korigovat. A nemusí to být primárně takoví, kteří budí dojem, že – jako ministryně Černochová – rychleji střílí, než uvažují.