Čas pracuje pro Putina
Na rozdíl od loňska je letos krize všude, kam se podíváme
Když si člověk zadá do vyhledávače Google anglicky „Mnichov – konference“, stále mu vyskočí na prvním místě konference z roku 1938, které se u nás říká „zrádcovská“. Informace o každoroční akci, která proběhla minulý víkend, najdeme samozřejmě pod jejím názvem Mnichovská bezpečnostní konference.
Nikdo zatím v Mnichově nikoho nehází přes palubu ani si nekupuje čas nemravnými kompromisy, přesto letos prestižní bezpečnostní konferenci ovládla atmosféra vážných obav (zatím ještě neříkejme strachu) a temných, depresivních scénářů.
Těžko si představit dramatičtější a doslova tragickou aktuálnost. Manželka ruského opozičního lídra Alexeje Navalného se stala vdovou prakticky „v přímém přenosu“na konferenci a v jejím průběhu bylo oznámeno, že Rusové ovládli ukrajinské město Avdijivka a dosáhli tak největšího úspěchu či průlomu za poslední rok. Výrok z titulku tohoto článku „čas pracuje pro Putina“není z naší dílny, ale pronesla ho právě na konferenci estonská premiérka Kaja Kallasová, na kterou „shodou okolností“vydala Moskva zatykač.
Srovnejme si navíc letošní konferenci s tou loňskou. Před rokem se zdálo, že je k řešení „jenom“válka na Ukrajině. Ta se navíc rozebírala v jiném kontextu. Bylo už nadto jasné, že Evropa ustojí akutní a nebezpečnou fázi plynové krize a vyhlídky vývoje války se většině jevily optimističtěji než dnes.
Kocourkov v Americe
Letos máme akutní krize všude, kam se podíváme. Ohledně Ruska tu máme ještě čerstvý poplach, který se týká toho, že Moskva má vyvíjet (snad dokonce jadernou) tajnou zbraň sloužící k likvidaci satelitů. Máme tu válku v Gaze s nejasným koncem, útoky proíránských skupin jinde v regionu a na Blízkém východě, především Hútíů v Jemenu na mezinárodní dopravu v Rudém moři. Mluví se také o tom, že Írán je pár dní – možná týdnů – od své první jaderné zbraně. Napětí na korejském poloostrově je větší než kdy jindy a většina zemí skupiny BRICS nestojí na straně Západu
ohledně války na Ukrajině. Z toho Jižní Afrika začíná stát otevřeně a demonstrativně na straně Moskvy.
A možná nejdůležitější je, že všichni s napětím vyhlížejí výsledky amerických voleb a přemýšlejí o budoucnosti NATO s omezenějším americkým pilířem. Tuto věc dobře shrnul dosavadní nizozemský ministerský předseda Mark Rutte, též adept na šéfa NATO. Výdaje na obranu je potřeba rychle navýšit, ne však kvůli Donaldu Trumpovi, ale protože to „chceme“a potřebujeme. Konference byla nebývale skvěle obsazena. Přijela americká viceprezidentka Kamala Harrisová i americký ministr zahraničí Antony Blinken, německý kancléř Olaf Scholz, britský premiér Rishi Sunak, čínský ministr zahraničí Wang I apod. Celkově ale platí, že atmosféru letošní mnichovské konference nejlépe charakterizuje české rčení „Svět se řítí do ďáblovy řiti“.
Ochabující vojenská a finanční pomoc Ukrajině ze strany USA není jedinou příčinou posledních ukrajinských neúspěchů na frontě. Ukrajině schází vojáci a odvedenci, země učinila mnohá chybná rozhodnutí a přepřahá velení v ne zrovna vhodnou chvíli. Přesto vojenská pomoc už v tuto chvíli schází. Je zvláštní, že Američanům nedochází, jaké jsou jejich geostrategické zájmy. Je snad v americkém zájmu mít Rusko na celé evropské hranici NATO? Je americký zájem předat Rusku kontrolu nad celým Černým mořem a odevzdat mu obilnici Evropy? Bude snad Čína věřit, že tahle Amerika přijde na pomoc Tchaj-wanu?
Amerika ale o svých zájmech momentálně nepřemýšlí. Probíhá tam boj o moc a hra na domácím hřišti. Americký Senát přistoupil na požadavek republikánů, aby tu byla dohoda, která k pomoci Ukrajině, Blízkému východu a Tchaj-wanu přiřadí řešení migrace na jižní hranici. Republikánští senátoři z toho nakonec pod nátlakem Trumpa vycouvali a Senát schválil vojenskou pomoc bez toho. Ve Sněmovně reprezentantů, kde mají těsnou většinu republikáni, to ale schválit nechtějí, protože tam chybí ta jižní hranice. Takže Kocourkov.
Všichni s napětím vyhlížejí výsledky amerických voleb a přemýšlejí o budoucnosti NATO s omezenějším americkým pilířem
Dobré zprávy
Jsou i nějaké dobré zprávy a tendence? Zdá se, že Evropa začíná brát obranyschopnost vážněji. Německý ministr obrany Boris Pistorius přišel s tím, že Německo bude muset vydávat na obranu ne dvě procenta HDP, ale rovnou 3,5 procenta. A dánská premiérka Mette Frederiksenová pravila, že její země dá Ukrajině všechny své rakety a munici. A Západ má snad pro Ukrajinu připraven nějaký dron s umělou inteligencí, který by mohl zvrátit situaci na frontě. A Rusové prý mají na frontě velké ztráty, což ale nelze nezávisle ověřit.
Co se konference týče, tak nikdo z takzvané osy odporu vůči Západu – tedy z Ruska, Íránu a Severní Koreje – zván není. Dobrou zprávou ale je, že je zvána Čína (ministr zahraničí Wang I) a má zde veliký prostor k diskusi o čemkoli od globalizace přes sankce po Tchaj-wan. Je správné, že nepřevládl ideologický pohled. Čína se vám nemusí líbit, ale v současné situaci – kdy „čas pracuje pro Putina“– je určitě správné snažit se s ní vést pragmatickou diskusi a zkoušet ji od Ruska odtahovat co nejdál.