Mezi absurdním dramatem a fraškou
Boji proti ilegální migraci se věnuji dlouhodobě. Jasně jsem se proti ní vyslovil už v roce 2015 během uprchlické krize. Jako premiér ČR jsem v červnu 2018 společně s předsedy vlád dalších zemí V4 zarazil migrační kvóty, které se nám Brusel snažil vnutit. Proti ilegální migraci bojuji i dnes, přestože je hnutí ANO v opozici. Je to jeden z našich zásadních principů – nikdo nám nebude diktovat, kdo u nás má žít. O tom si ČR musí rozhodovat sama.
Kvůli Fialově vládě, která během českého předsednictví občanům za zády schválila zrádný migrační pakt EU, který není ničím jiným než pozvánkou stovek tisíc migrantů do Evropy, to ale brzy bude úplně jinak. Do migračního paktu pánové Fiala s Rakušanem zakomponovali ty největší šílenosti, jako je každoroční přerozdělení minimálně 30 tisíc blízkovýchodních a afrických migrantů mezi ostatní země EU nebo pokuta půl milionu korun ročně za každého odmítnutého uprchlíka. Vláda navíc lže, když tvrdí, že nás nikdo nedonutí migranty přijímat. Pakt totiž předpokládá, že nám to ostatní členské země mohou nařídit, když se na tom většina z nich usnese.
Jak katastrofální je migrační politika EU, uvedu na konkrétním případě jedné 28leté ženy, která se narodila íránské matce a afghánskému otci. V životě neměla doklady. Žila sice v Íránu, ale nikdy nezískala tamní občanství a afghánské nechtěla.
Utekla přes Turecko do Řecka, kde požádala o azyl, a pak přiletěla do Prahy se špatně padělaným pasem (Řekové falešné pasy přehlížejí, potřebují se migrantů zbavovat). V ČR s ní dva dny cizinecká policie dělala úkony správního řízení, které skončilo správním vyhoštěním. To znamená, že ženu pustili s tím, že musí do 25 dnů opustit ČR a čtyři roky nesmí do EU.
Realita? Odjela do Německa, kde žije v uprchlickém táboře. Ženu nelze vyhostit, protože nemá žádné doklady dokazující její státní příslušnost. To ale také znamená, že s ní nelze zahájit azylové řízení. Tak se rozhodla vydávat za Afghánku bez doprovodu, aby snadněji získala azyl. Kvůli tomu musí kontaktovat afghánské velvyslanectví v Berlíně. Jenže žadatel o azyl nesmí být ve styku se státními orgány země, z níž uprchl. A vyslanectví buď nezastupuje současnou vládu Tálibánu, v tom případě nemá přístup k afghánským matrikám, anebo ji zastupuje, a pak s ním nelze jednat.
Co z toho všeho plyne? Azylové orgány nemají o žadatelích potřebné informace. Rozhodují se striktně podle země původu, ne podle skutečné situace žadatelů. Hraniční kontroly nefungují, dají se fyzicky překonávat. Zachycení a odmítnutí migranti jsou vyhošťováni v naprosté většině jen na papíře, ne ve skutečnosti.
Takhle vypadá migrační politika EU v praxi. Je nejvyšší čas ji od základu změnit. První krok mohou občané udělat tím, že z Evropského parlamentu vyženou všechny promigrační vítače, včetně eurohujerských politiků pětikoalice. Na rozdíl od hnutí ANO totiž Fialova vláda bude vždycky hájit především zájmy Bruselu, nikoli ty české. Na to by voliči měli ve volbách pamatovat, protože letos bude zřejmě poslední šance EU změnit.
Vláda lže, když tvrdí, že nás nikdo nedonutí migranty přijímat. Pakt totiž předpokládá, že nám to ostatní členské země mohou nařídit, když se na tom většina z nich usnese.