Pád pevnosti Avdijivka
Město bylo symbolem „staré“války na Donbase. „Nová“válka žádá i nové přístupy
My se umíme díky západní výzbroji lépe trefit, oni mají desetkrát víc munice, řekl mi jeden z ukrajinských důstojníků před měsícem na záporožské frontě. Pomalu však začínalo chybět i ono západní střelivo a bylo jasné, že se situace komplikuje. Avdijivka byla po Bachmutu klíčovým místem fronty a v poslední době vzdorovala zvlášť intenzivním útokům. Zatímco ještě před rokem bylo možné se do města bez větších obtíží dostat, byť s rizikem ostřelování, v poslední době se cesta čím dál víc komplikovala.
Začátkem února se začalo bojovat přímo v Avdijivce. Podle informací, které publikoval americký Institut pro výzkum války (ISW), ukrajinští vojáci do poslední chvíle hájili opevněné pozice budované od roku 2014. Avdijivka totiž byla už od té doby frontovým městem se strategickou polohou přímo proti doněckému letišti a železničnímu uzlu Jasynuvata. V pozicích, kde byly i podzemní bunkry o třech podlažích, byly vždy ty nejelitnější jednotky. I proto se Avdijivka vydržela bránit celé dva roky války.
Občasné útoky menších, asi patnáctičlenných skupin, které neměly jiný účel než znepříjemňovat obráncům život a vyčerpávat je, přičemž tyto lidi Rusové fakticky obětovali, také nakonec splnily svůj smysl. Situace nazrála k tomu, že ukrajinští vojáci se v noci na sobotu z Avdijivky stáhli. Předešli tak obklíčení ze severu, které bylo v tu chvíli velmi akutní.
„Na záběrech je vidět, jak se po silnicích neustále ostřelovaných ruskou armádou pohybují skupiny ukrajinských vojáků ustupujících ještě předtím, než byl vydán rozkaz velitele ukrajinských ozbrojených sil,“komentovalo ústup na síti Telegram i s videodokumentací ruské ministerstvo obrany. Podle něj šlo o „nekontrolovaný úprk“, přičemž ukrajinští vojáci nechávali na místě „výzbroj a techniku“.
U New Yorku za Evropu
Podobně prezentovaly stažení z Avdijivky některé ukrajinské portály. Později ISW informovala, že dobývání města doprovázela ze strany Moskvy informační operace s cílem znejistit ukrajinskou společnost. Hackeři se dostali na stránky portálů jako Ukrajinska Pravda, Liga.net, Apostrophe i Telegraf a publikovali tam dezinformace o bezhlavém útěku ukrajinských sil z města.
Podle časové posloupnosti se informace o chaotickém úprku zdají být skutečně „cinklé“. Rusové své informace publikovali v neděli 18. února. Už v pátek 16. února v poledne zveřejnil velitel skupiny vojsk Tavrija Oleksandr Tarnavskyj prohlášení o tom, že byl vydán rozkaz ke stažení vojsk z opevněné pozice Zenit na jihovýchodě Adijivky. „Drželi jsme tuto pozici tak dlouho, jak jen to umožňovalo zadržovat a ničit nepřítele,“prohlásil generál.
Informační operace zacílené na prohloubení pochyb o smyslu války a morálku ukrajinské armády právě v této době mohou dopadat na úrodnou půdu, protože skepse ve společnosti je značná. Šíří se názory, že ukrajinská armáda je rozvrácená a dlouho už nevydrží vzdorovat, i ve vlastenecky naladěných regionech, jako je okolí Lvova, nejsou výjimkou názory, že válku je třeba ukončit vyjednáváním na pozicích, které jsou tu teď. Slábne také nedávno ještě neotřesitelná podpora prezidenta Volodymyra Zelenského, podle Kyjevského sociologického institutu (KIIS) spadla od prosince 2022 za rok z 84 na 62 procent.
Pád Avdijivky skepsi zřejmě ještě o něco přiživí. Jako frontové město byla symbolem odporu, toho, že nepříteli lze vzdorovat a nikam neustupovat. To už teď na Donbase platí prakticky jen na jednom místě – u města Toreck a sousední vesnice s názvem New York. S nadsázkou lze říct, že o osud Evropy se teď bojuje u New Yorku – takto osadu pojmenovali v roce 1892 její zakladatelé, mennonité, křesťanská sekta německého původu. Inspiraci našli ve skutečném New Yorku ve Spojených státech, odkud pocházela manželka jednoho z duchovních otců skupiny.
Naproti New Yorku a Torecku leží hornické město Gorlivka, a dosud to ale byl spíše vedlejší směr bojů. Toreck zůstal poměrně zachovalý a vcelku i osídlený civilisty, to se teď však může změnit. U Avdijivky se linie fronty posunula za město a zřejmě i za koksovnu, jeden z největších podniků svého druhu v Evropě. Další posunutí linie vystaví bezprostřednímu nebezpečí důležité trojměstí Kosťantynivka – Kramatorsk – Slovjansk, kromě Dobropilje a Pokrovsku poslední velká města na Donbase pod ukrajinskou kontrolou.
Informační operace zacílené na prohloubení pochyb o smyslu války a morálku ukrajinské armády právě v této době mohou dopadat na úrodnou půdu, protože skepse ve společnosti je značná
Volání po munici
Po dobytí Avdijivky aktivita Rusů poklesla. „Pokračují v útocích v malých skupinách,“komentoval to v úterý velitel oblasti Tarnavskyj. Velkým problémem však zůstává nedostatek střeliva, který se podle dostupných informací zdá být akutnější než kdykoliv jindy za poslední dobu. Příčiny známe – na 1200 kilometrů frontové linie plus příhraniční oblasti s Ruskem jsou obrovský chřtán, vlastní zásoby jsou spotřebované a výroba je sporadická, většina munice se musí dovážet.
Nabídka teď přichází od prezidenta Petra Pavla: „Identifikovali jsme půl milionu kusů munice ráže 155 milimetrů a 300 000 kusů munice ráže 122 milimetrů,“řekl na mnichovské konferenci s tím, že by nákup neměl být problém, jen sehnat finance.
Tady už začínají potíže, protože některé evropské země blokují vytvoření speciálního unijního fondu na financování obrany Ukrajiny. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba si rovněž na mnichovské konferenci postěžoval, že dodávky munice 155 milimetrů standardů NATO se ve skutečnosti hodně liší. Je rozdíl, kdo je vyrobil a pro jakou zbraň jsou určeny.
Ukrajina přitom má – v souladu s tím, jak chaoticky dodávky probíhají – pestré množství techniky, jaké není v žádné jiné armádě. To se týká i houfnic ráže 155 mm – německé Panzerhaubitze 2000, francouzské Caesary a americké M777. „Politici si odfajfkují, že své udělali, ale přímo na palebných postech pak vznikají obrovské problémy,“prohlásil Kuleba.
Logisticky udržovat a zásobovat municí tak rozmanitou přehlídku techniky, kterou Ukrajina dostala, vyžaduje ohromné úsilí a improvizaci, což tamním vojákům naštěstí nechybí. Jenže i to má své limity. Opět se ukazuje, co bylo řečeno mnohokrát a opakovaně to tvrdil třeba odvolaný velitel ukrajinských sil generál Valerij Zalužnyj – bez skutečně sofistikovaného a systematického vyzbrojení co možná nejmodernější technikou se ze současného patu dostat nedá. Už jsme v jiné válce než v roce 2014, s touhle nic jiného než masivní investice do našeho spojence nepohne.