Létající nezmar Kasai
Že mu je 51 let? Nevadí. Japonský skokan na lyžích Noriaki Kasai se vrátil do Světového poháru
Psal se rok 1988, když se v Sapporu poprvé posadil na startovní lavičku v závodě Světového poháru. Bylo mu šestnáct let, obličej bez vrásek, a jakmile se odrazil, letěl s lyžemi ještě paralelně vedle sebe.
Uplynulo víc než 35 let, přesto tu Noriaki Kasai stále je. Stále závodí.
Japonský veterán se o víkendu na stejném místě po čtyřech letech vrátil do elitního seriálu. A nešlo jen o symbolickou účast, vždyť v sobotním klání ze třicáté pozice bodoval.
„Jsem rád, že jsem to zvládl. Ale mám i na víc,“usmíval se.
Že mu je jedenapadesát let? Že byste ve výsledkové listině ze soboty našli jen čtyři skokany, kteří se narodili dřív, než on debutoval mezi profesionály?
Žádný problém. V jeho případě skutečně platí, že věk je jenom číslo. „Neuvěřitelné. Pamatuju si, jak jsem s Kasaiem ještě skákal,“povídal rakouský trenér Werner Schuster. „A teď sleduju, jak vedle něj startuje můj syn.“
V roce 2014 se v Ruce ve dvaačtyřiceti stal nejstarším vítězem závodu Světového poháru. O tři roky později byl v Planici i nejstarším mužem na stupních vítězů.
„Mám vůli jako železo“
Nyní v jedenapadesáti vylepšil vlastní věkový rekord závodníka, který v poháru kdy bodoval, a ani jeho 571. start nemá obdoby.
Tradičně usměvavý skokan je zkrátka úkaz, nezmar. Podobně jako dvaapadesátiletý Jaromír Jágr či ještě o čtyři roky starší japonský profesionální fotbalista Kazujoši Miura, muž naprosto oddaný sportovní vášni.
Má sice ženu a dceru, stejně ale každý rok tráví dny a týdny v odloučení na závodech a soustředěních. Musel se popasovat se všemi technologickými změnami, naučit se nový styl letové fáze s lyžemi do „véčka“a zvyknout si na odlišné tréninkové přístupy.
I to, jak se udržuje fyzicky, budí obdiv. Zápřah pro těla skokanů je obrovský. Nejde přitom jen o nárazy, kterým čelí po dopadech, ale i o přísnou životosprávu.
Váha je nesmírně důležitá. Mít gram tuku navíc? Nežádoucí. A Kasai se takto hlídá už skoro čtyři dekády.
„Proč tohle všechno dělám? Mám pevnou vůli, pevnější než železo. A skákání prostě miluju,“opakuje mistr světa v letech na lyžích z Harrachova 1992 či trojnásobný olympijský medailista.
Jinak si ale nemyslí, že se od ostatních nějak výrazně odlišuje. Tvrdí, že jeho recept na sportovní dlouhověkost je prostý – vstává brzy, pak si zacvičí a medituje.
„Možná mám nějaké vlastnosti, že vydržím více než ostatní. Ale nic speciálního nedělám,“povídá. „Ani se necítím tak starý. Teda pokud mě nechytnou záda.“
Že se Kasai ještě vrátí na nejvyšší úroveň, už přitom vypadalo dost nereálně. Naposledy startoval v elitním seriálu v únoru 2020 a od té doby působil jen v nižších soutěžích. Před dvěma roky se poprvé od olympijského debutu v Albertville 1992 nedostal ani do japonské sestavy pro sportovní svátek v Pekingu. Do Číny odjel
alespoň jako expert televize Fuji, ovšem závodními ambicemi se ani tehdy netajil.
Jeho éra nekončí
„Pravděpodobně budu skákat do šedesáti. Ujišťuji vás, umím být trpělivý,“vyhlásil. „Když nevyšel Peking, budu usilovat, abych byl třeba na dalších hrách v Milánu a Cortině 2026.“
Což potvrdil. V aktuálním ročníku se mu opět zadařilo. Na konci ledna při Kontinentálním poháru v Sapporu skončil devátý. „Tvrdě jsem pracoval na kondici, psychice i váze. A konečně se mi to zase začíná vracet,“pochvaloval si.
Výkonnostní vzestup mu vynesl i vytoužené místo v A-týmu. „Budu pod obrovským tlakem, protože mě budou všichni sledovat,“uvědomoval si, když Japonci oznámili nominaci do Sappora. „Doufám, že to zvládnu, nechci nikoho zklamat.“
Rozhodně nezklamal. A můžete mu věřit, že udělá vše proto, aby ani Sapporem jeho éra neskončila.