Bílou Vodu zatopilo vyprávění
Nejrozsáhlejší prozaické dílo Kateřiny Tučkové Bílá Voda vstoupilo na jeviště. Ale právě kolosální rozměr sedmisetstránkové předlohy a snaha tvůrců ji co nejvěrněji převyprávět představuje v Městském divadle Brno kardinální problém.
Dramatizace próz Kateřiny Tučkové, která je navrch i autorkou úspěšné divadelní hry Vitka, patřily k tomu nejzajímavějšímu z domácí divadelní produkce. Už celou dekádu hraje brněnské HaDivadlo s úspěchem titul Vyhnání Gerty Schnirch, Tučkové románový hit Žítkovské bohyně prošel divadly od Zlína přes Brno až po Prahu. Za Bílou Vodu autorka dostala Státní cenu za literaturu roku 2022 a také první místo v kategorii beletrie Kniha roku Lidových novin. Není divu, že i po tomto čtenářsky oblíbeném titulu a bestselleru rychle sáhli divadelníci. Městské divadlo Brno uvádí inscenaci Bílá Voda v režii a dramatizaci Dodo Gombára. A další divadelní verzi tohoto románu za několik týdnů představí také pražské Národní divadlo.
Diváckou recepci brněnské inscenace co do zážitku určí prostý fakt: zda přihlížející rozměrnou prózu četli, či nikoliv. Konzumenti knihy si Gombárovu inscenaci užijí nepoměrně více, ti druzí budou klopýtat o rozkošatělý děj s množstvím postav, střídající navrch různé časové perspektivy.
Hlavní postava, Lena Lagnerová, přichází v květnu 2007 do rozpadajícího se kláštera v pusté vesnici Bílá Voda. Hrdinka se sem přišla skrýt před vlastní traumatizující minulostí (jak velké břímě ji potkalo, se dovídáme až na konci). Tučková na tento individuální osud roubuje životy různých postav, které se potýkají s utrpením, ztrátou a nadějí, spisovatelka zobrazuje drama a strasti řeholnic a ženských řádů, jež byly roku 1950 v českých zemích zrušeny a příslušnice rozličných kongregací násilně svezeny do sběrných klášterů; jedním byla právě Bílá Voda, jež sloužila k internaci starších a práce neschopných sester žijících v podmínkách podobných pracovním táborům a s velmi omezeným přístupem ke svátostem.
Srážka a prostupování těchto dvou rovin – kruté historické skutečnosti velkých, hromadných dějin kontra působivý individuální příběh – tvoří prozaické gros. Rozvětvené příběhy rozšiřují linie o moravské tajné církvi i svěcení, kdy jedna ze sester byla kdysi románovým biskupem Felixem vysvěcena na kněze. Temná tajemství a enigmata fiktivního řádu Anežčiných panen se prolínají se záhadou osudu alkoholičky Leny. Tučková vlastní vyprávění navrch zahušťuje jiným literárním prostředkem: hrdinka čte mnoho úředních listin, zpráv, zápisů ze schůzí, korespondenci, soukromé dopisy či deníky matky představené.
Smoking místo roucha
Divadlo však mluví jinak než literatura a tento rozpor se tu nepodařilo uspokojivě překlenout. Gombár se snaží poctivě převyprávět rozsáhlé dílo a inscenace je ve svojí divadelní narativnosti po čase tak monotónní a objemná, že logicky ředí divákovu pozornost. Těch figur (mnozí z herců vystřídají až čtyři postavy) je tady moc, stejně jako střihů. Pocit těžkého monolitu jen zesiluje statická výprava Evy Jiříkovské, která celé pódium překryla jakousi kamennou jeskyní, posvátnou grottou či tunelem, v němž se střídá řada časů i prostředí. Kostýmy jsou černobílé, ale bez obvyklých hábitů. Řeholní roucho v inscenaci Bílá Voda nahradil smoking, jehož symboličnost podobně jako u opsaného prostoru není univerzální a nadčasový, ale v diváckém vjemu spíše pokulhává.
Je pravda, že se Gombár snaží hledat divadelní prostředky: Lenin vnitřní hlas a svědomí vytáhl do personifikované postavy Bestie, ale málo naplat. Výsledek je umluvený, úmorně popisný, této jevištní deskripci chybí divadelní kouzla. Režie umí místy vytvořit silné jímavé obrazy, ty ale před divákem vystupují jen jako jednotlivosti a kompaktní celek z nich nevzniká. Silný dojem zanechá působivá hudba živého kvarteta, kterou zkomponovala Vladivojna La Chia. Zastat se dá také příjemné a všudypřítomné souhry početného ženského kolektivu, z něhož lze cítit zaujetí textem i vzájemné propojení.
Tříapůlhodinový tvar nezastře ambice inscenace přinést na jeviště všechna velká témata předlohy, jako je síla víry, ženská rovnoprávnost a boj s totalitou na nejrůznější způsob. Román tady ale divadelníky přemohl.
Bílá Voda
Režie: Dodo Gombár MDB, premiéra 10. 2.
Autor je divadelní publicista