Byl jsi na vojně?

I u nás se otevírá debata o obnově povinné služby

Kdyby sociologové či politologové hledali téma, jedno se nabízí. Otevírá se diskuse o obnově povinné vojenské služby. O tom, že jinak bude těžké po dvaceti letech profesionální armády její stavy udržet, natož rozvíjet. V úterý s tím na velitelském shromáždění armády vyrukoval náčelník generálního štábu Karel Řehka.

Jde o argumenty demografické či psychologické. Poslední branci nastoupili na povinnou vojnu 30. března 2004. Od té doby ztratila obligátní otázka Byl jsi na vojně? svůj smysl. Jenže od té doby závisí stavy armády jen na náborových akcích. Chceme-li stav 30 tisíc profesionálních vojáků a deseti tisíc aktivních záloh, Řehka říká, že je nutné „zvážit i jiné formy povinné či dobrovolné služby“. Je to tak i jinde. Povinnou vojnu již obnovily baltské země a Švédsko, zvažují to Poláci i Němci. Řehka ovšem upozornil také na háček. K takovému kroku „potřebujeme společenskou shodu, ale ta tu není“.

Ano, je to problém společenský a psychologický. Mezi staršími má „povinná vojna“stále komunistický odér (svým rázem připomínala vězení). Nemáme ani zkušenost USA s generací politiků trénovanou otázkami: proč se někdo (Clinton, Bush mladší) vyhnul povinnému odvodu do Vietnamu, ale jiný (McCain) tam bojoval? A úplně tu schází sounáležitost s armádou ve stylu Izraele. Bývalý náčelník generálního štábu Gadi Eisenkot přišel v bojích v Gaze o syna a synovce. Lze si něco takového představit v Evropě, u nás?

Upřímně, nelze. Úvahy o obnově povinné služby v té či oné podobě u nás (určitě ne té dvouleté z doby komunismu) také nesouvisí přímo s válkou na Ukrajině, spíš s tím, že svět se stává stále riskantnějším a neurotičtějším místem. Zdá se, že lidé to tak vnímají. Pod textem na webu Novinky, který o slovech Karla Řehky informoval, se sešlo 5000 diskutérů. A v anketě o obnově vojenské služby hlasovalo 32 tisíc čtenářů. To „referendum“skončilo de facto remízou, ale o tom, že jde o zásadní téma, není pochyb.