Kladivo na talenty
Systém testu jednotné přijímací zkoušky Cermat zdegradoval tak, že uspějí konformní, nikoliv talentovaní
Dítě. Cermat. Zkoušky. Drama. Tato slova asi nejlépe vystihují pocity rodičů, jejichž děti musejí podstoupit jednotné přijímací řízení. Ponechme stranou letošní adrenalinové zpestření v podobě nových elektronických přihlášek, které nebyl čas odladit a vše se musí řešit za pochodu. Hlubším zkoumáním zjistíme, že se nám podařilo zkombinovat nevýhody povinných jednotných testů s nevýhodou omezení počtu možných škol. Logické by bylo mít systém jen s jednou nevýhodou, ale to je stále v nedohlednu. Ovšem hlavní problém celých zkoušek je ve skutečnosti úplně jinde.
Tak jak se zvyšuje konkurence a složitost testů, roste i poptávka po trénovacích kurzech na jednotnou přijímací zkoušku. Jenže nikdo nemá odvahu tuto spirálu zastavit. Že jsou pak znevýhodněny nadané děti, jejichž rodiče si nemohou nákladnou dodatečnou přípravu dovolit, je nabíledni.
Naprosto zásadní je však postulát britského ekonoma Charlese Goodharta, který v roce 1975 formuloval tezi, že pokud se nějaké měřítko stavu věcí stane samo o sobě cílem, přestává být dobrým měřítkem. Dokud testy Cermatu byly jen jednou z možností, ke které se školy mohly v letech 2015 a 2016 dobrovolně zapojit, a nikoliv nařízeným řešením, sloužily celkem dobře. Přijetí na školu mohlo být výsledkem i jiných forem přijímacího řízení.
Úspěch v testu je dnes cílem sám o sobě
Motivace udělat z dítěte cvičenou veverku pro běhání v kole standardizovaných testů byla tehdy omezena vysokou pluralitou přijímacího modelu. Neúspěch v Cermatu nebyl životním propadákem. Dnes se stal úspěch
v testu cílem sám o sobě. Je cílem, protože predeterminuje volbu školy, a do značné části tedy i celoživotní úspěch. Jen ten test už nám není schopen odhalit talentované děti. Zato uspějí ti konformní. Korunu tomu nasazuje současný trend, kdy rodiče se snaží získat přes potvrzení psychologa zásadní výhodu v čase navíc.
Systém testu jednotné přijímací zkoušky Cermat vlastně během několika(!) let zdegradoval tak, že uspěje jen ten komerčně natrénovaný s papírem od doktora, nikoliv ten opravdu talentovaný. Dobrým znamením pro české školství je, že tento zásadní problém si mnozí ředitelé, kterým záleží na kvalitě jejich školy, uvědomují.
Čelí mu jediným možným způsobem – tvoří vlastní zkoušky, kterým dávají maximální povolenou váhu, a jednotné zkoušce Cermatu naopak jen vyžadované nutné minimum. To je i kritérium, podle kterého poznáte školu, které na dětech záleží a kde usilují o kvalitní vzdělání. Dají si práci s tím, aby si dobře vybrali podle svých představ o talentu a dítě na jejich škole netrpělo. Míra spoléhání na jednotné testy se tak místo měřítka nadání na školu přijatých dětí stala dobrou mírou pohodlnosti škol a nezájmu o kvalitu výběru talentů v přijímacím řízení.
Podle čeho byste teď pro své dítě vybírali školy vy?
Ředitelé, kterým záleží na kvalitě jejich školy, tvoří vlastní zkoušky, kterým dávají maximální povolenou váhu, a jednotné zkoušce Cermatu naopak jen nutné minimum