Složte přeházený text Román, óda, elegie

Testy, které odhalují naši čtenářskou gramotnost Umíte se orientovat v umělecké literatuře?

Středem našeho dnešního zájmu bude dovednost uspořádat zpřeházené části textu ve správném pořadí – tak, aby text dával smysl a aby jeho části na sebe navazovaly z hlediska obsahu (o čem text povídá) i formy (jaké jazykové prostředky užívá).

Je třeba si zapamatovat, že jednotlivé části textu nesmějí za sebou být řazeny náhodně. Také si nesmějí vzájemně odporovat a nesmějí se vzájemně popírat.

Důležitá je vedle obsahu i stránka jazyková. Klíčovou roli zde sehrávají slovní druhy, které připojují slova či věty a současně na ně odkazují. Jde především o spojky (a, ale, protože, aby, když aj.), zájmenná příslovce (kdy, kde, dokdy, jak, odkud aj.) a vztažná zájmena (kdo, co, jaký, který, čí, jenž) připojující větné členy a věty, ale i o zájmena jako slovní druh celkově. Jejich úkolem je totiž zastupovat v textu jména, která již byla zmíněna, odkazovat na ně. Správnou návaznost textu zajišťuje i shoda podmětu a přísudku či dodržování odpovídajících mluvnických kategorií – pádů, slovesných osob či čísel.

K tomu, abychom text správně uspořádali, je většinou třeba několikrát si jednotlivé části pozorně přečíst. Počítejte tedy s tím, že tento typ cvičení vám v testech zabere poměrně dost času. Nyní si jednu úlohu vyzkoušíme:

Uspořádejte jednotlivé části textu (A–E) tak, aby na sebe správně navazovaly:

A) Bob nepřestával hulákat, a tak jsem sebrala veškerou odvahu a pustila se k nim. Našla jsem oba, jak stojí na odrazných prknech vklíněných proti sobě do kmene stromu, asi půldruhého metru nad zemí. To bylo nezbytné, aby nemuseli řezat strom v nejširší části dole u kmene. Na východní straně stromu vysekali sekerou hluboký zářez, v němž následovala práce pro pilu.

B) Chvíli jsem slyšela zvučné rány sekery, potom bouchání a potom bzučivou melodii oné opěvované pily. Bob na mne zahalekal, abych přišla za nimi. Vůbec se mi tam nechtělo. Jestli nás to praští po hlavě oba, kdo nám dojde pro pomoc? Kdo se postará o dítě? A kromě toho to bylo mimořádně nebezpečné, protože ten strom měl špatný sklon.

C) Ta se už propracovala téměř celým kmenem. Strom se houpal, ba dokonce příšerně sténal. Já bych byla pokládala za báječný nápad, kdyby ti dva slezli z prken a vrátili se zpátky do domu a přenechali dodělávku příští bouřce, ale Bob i Cecil se mužně zachechtali a pustili se do dalšího řezání. Najednou pilu vytáhli a začali vší silou sekat sekerou. Pak oba seskočili. Cecil zařval: „Pozor!“

D) Bob byl tak nadšený dřevorubectvím, dřevorubci, životem v dřevorubeckých táborech a dřevorubeckými vztahy, že požádal Cecila, aby mu ukázal, jak pokácet obrovský cedr za naším hospodářstvím. A tak se jednou zrána vydali vyzbrojeni Cecilovou dvoustranou sekerou s úzkým a smrtelně nebezpečným ostřím a Cecilovou pilou, která byla tak břitká a přesně seřízená, že s ní zacházeli jako s mýdlovou bublinou, kácet.

E) Bob odpověděl: „Pozor!“A obrovitý strom padl k zemi a vydal zvuk, jako když se zhluboka nadechneš. Padl mezi dvě jedle a souběžně s cestou, takže k němu byl dobrý přístup a mohl se snadno zpracovat. A padl skutečně na centimetr přesně tam, kam Cecil určil, že padne. Cecil byl machr, ale jeho rozbitá lebka dokazovala, kdo měl doopravdy sílu a moc.

(B. McDonald: Vejce a já)

________

Nejprve je důležité nalézt úvodní část, která nás, čtenáře, seznamuje s postavami, prostředím či časem a popřípadě již naznačuje zápletku.

V případě naší ukázky se jedná o možnost D: „Bob byl tak nadšený dřevorubectvím, dřevorubci, životem v dřevorubeckých táborech a dřevorubeckými vztahy, že požádal Cecila…“V této první části se totiž seznamujeme s hlavní postavou, Bobem, a je nám vyjeveno hlavní téma celého textu, jímž je Bobovo odhodlání pustit se do dřevorubecké aktivity. Poté, co nás text informuje o jeho parťákovi Cecilovi, končí úvodní část představením nástroje, který budou oba muži ke své činnosti používat – pila, „která byla tak břitká a přesně seřízená, že s ní zacházeli jako s mýdlovou bublinou.“.

Druhou částí úryvku je pak možnost B. Dozvídáme se v ní, jak se oba pánové pustili do akce, a klíčovým prostředkem návaznosti textu je zde odkaz k opěvované pile (pomocí zájmena oné),

Vkdy vypravěčka píše, kterak slyšela užším slova smyslu rozumíme „bzučivou melodii oné opěvované termínem literatura pily.“a následně, že „Bob texty umělecké – takové,

na mne zahalekal, abych přišla za které mají dopad na naše

nimi.“city, smysly, na fantazii. Uměleckou literaturu totiž poznáme i podle Vypravěčce prolétne hlavou toho, jakou používá slovní zásobu, mnoho otázek týkajících se rizik jak pracuje se slovy. Je pro dřevorubectví a nebezpečí pádu ni typické používání obrazných stromu, načež navazujeme možností pojmenování, jejichž prostřednictvím A, v níž se opakuje, kterak jevy nepojmenujeme klasicky,

„Bob nepřestával hulákat“. typicky, ale zvláštně, originálně, neotřele, na základě připodobnění V dané části dospějeme do či podobnosti. fáze, kdy „vysekali sekerou hluboký Mezi obrazná pojmenování patří zářez, v němž následovala metafora (přenesené pojmenování

práce pro pilu.“Na tuto pasáž na základě vnější podobnosti, musí navazovat možnost C, která např. havraní vlasy), metonymie ukazovacím zájmenem ta odkazuje (přenesené pojmenování na právě ke zmíněné pile a popisuje, základě vnitřní souvislosti, např. že: „Ta se už propracovala téměř lví síla), synekdocha (umělecký celým kmenem.“prostředek zaměňující část za celek či celek za část, např. jsem A jsme u konce čtení. Oba pro všemi deseti), personifikace muži se dostali do finále svého (zosobnění přisuzující neživým snažení, až „oba seskočili. Cecil věcem či zvířatům lidské vlastnosti zařval: ,Pozor!‘“, na což v možnosti a činnosti, např. mráz maluje), E „Bob odpověděl: „Pozor!“přirovnání (pojmenování na základě A obrovitý strom padl připodobnění jednoho jevu k zemi.“k jevu jinému, např. věrný jako

Měli bychom tedy dojít k pořadí pes) či oxymoron (jazykový protimluv, D, B, A, C, E. např. ledový oheň).

Vždy si po seřazení jednotlivých částí text pro jistotu ještě celý v uspořádané podobě přečtěte, abyste se ujistili, že na sebe jeho úryvky opravdu navazují.

Pokud text posuzujeme z hlediska literární formy, tedy toho, jak text „vypadá“po grafické stránce, pracujeme s rozdělením na poezii, prózu a drama.

Poezie je psána ve verších a termínem verš rozumíme jeden řádek básně. Verše jsou následně uskupovány do slok neboli strof. Poezie je většinou psána vázaným veršem, což znamená, že se ve většině případů jednotlivé verše rýmují. Jako rým označujeme zvukovou shodu na konci veršů, přičemž rozlišujeme čtyři základní druhy rýmů a jejich schémata:

sdružený (AABB – rýmuje se 1. verš se 2. a 3. verš se 4.),

střídavý (ABAB – rýmuje se 1. verš se 3. a 2. verš se 4.),

obkročný (ABBA – rýmuje se 1. verš se 4. a 2. verš se 3.)

přerývaný (ABCB – rýmuje se jediné dvojverší – 2. verš se 4.).

V případě, že je umělecký text psán ve větách, označujeme ho termínem próza. Ta je formou běžného vyjádření, kterou všichni využíváme. Prozaický text je tedy složen z vět, jež se skupí do odstavců, v případě delších textů pak do kapitol.

Třetím literárním druhem je z hlediska formy drama, které je psáno v replikách, což jsou promluvy postav. Drama se skládá z dějství (neboli aktů či jednání) a scén (výstupů). Jeho nedílnou součástí jsou scénické poznámky, jež doplňují repliky a popisují dění na scéně. Dramatické texty jsou určeny k předvádění na jevišti a laicky můžeme říct, že vlastně mají podobu scénáře.

Pokud k uměleckému textu přistupujeme z hlediska obsahu, tedy toho „o čem je“, naskýtá se nám další možnost dělení.

Termínem epika označujeme texty, jež obsahují děj a mají příběh, zasazený v určitém čase a prostoru (zde si autor může pohrávat s reálnými i fantazijními prostředími a dobami), a vystupují v něm postavy (hlavní a vedlejší).

Epický text k nám promlouvá prostřednictvím vypravěče. Ten má několik možností, jak příběh vyprávět – lineárně, tedy chronologicky z přítomnosti do budoucnosti, retrospektivně, kdy se vrací do minulosti a postupně putuje do přítomnosti, paralelně, kdy naráz sleduje více dějových linií, či rámcově, kdy zasazuje do hlavního příběhu příběhy dílčí.

Mezi epické žánry patří pohádka, v níž je klasicky ztvárněn boj dobra a zla, vystupují zde nadpřirozené bytosti a vše většinou spěje ke šťastnému konci (vyjma některých moderních autorských pohádek např. v pojetí Hanse Christiana Anderssena). Pohádku dělíme na lidovou (klasickou) pohádku, u níž je nám autor neznámý a jež představuje dědictví lidové slovesnosti (Perníková chaloupka ),a autorskou (moderní), která už pochází z pera konkrétního autora (Malá mořská víla). Dalším literárním žánrem je pověst, tedy příběh, který propojuje smyšlenou složku s reálným jádrem – tím je zpravidla místo či osoba (Faustův dům, O staviteli Karlova mostu). Bajka je alegorický příběh s ponaučením, v němž zpravidla vystupují personifikovaná zvířata zažívající modelové situace, z nichž ono mravní ponaučení nakonec plyne (O lišce a čápu). Báje neboli mýtus představuje příběhy starořeckých a starořímských lidí a bohů a vysvětluje fungování světa a vesmíru (Prométheus), legenda vypráví o příkladném životě, křesťanských skutcích a mučednické smrti svatých (legendy o sv. Ludmile či o sv. Václavu). Popularitě se dnes těší žánr fantasy literatury, který čtenáři představuje světy smyšlených bytostí, jakými jsou víly, kouzelníci, čaroději, elfové či zaklínači, bojující za svou věc na straně dobra či zla (Hra o trůny, Pán prstenů). Fantasy se nepleťme se sci-fi literaturou, jež vytváří vědecko-fantastický příběh, který je vizemi budoucnosti a pracuje s možnostmi technického pokroku či vesmírných objevů (451 stupňů Fahrenheita).

Podle rozsahu uměleckého textu rozlišujeme povídku čili krátký až středně dlouhý prozaický útvar s malým množstvím postav, novelu, jež je středně dlouhým až delším prozaickým útvarem zakončeným pointou či zásadním zvratem, a román, tedy dlouhý útvar s několika dějovými liniemi a množstvím vykreslených postav.

Pro druhý literární druh lyriku je typické, že jde o nedějový literární druh, obecně tedy texty, které vyjadřují pocity, nálady, dojmy. Hlavními tématy lyrických textů bývají příroda či láska a pracujeme zde s žánry, jako je píseň, tedy báseň určená ke zpěvu ideálně za doprovodu hudby (Černé oči jděte spát), óda neboli oslavná báseň či píseň zpívaná na počest hrdinů nebo bohů (Óda na radost), elegie známá také jako žalozpěv, tedy tragická píseň vyjadřující smutek (např. nad smrtí bližního či vyhnanstvím – Tyrolské elegie), epigram, krátká satirická útočná báseň reagující na politické či společenské dění (Epigramy Karla Havlíčka Borovského) či kaligram, tedy báseň psaná do podoby obrazce (Počitadlo lásky). Lyrika a epika se nezřídka prolínají, kombinují, a tak vzniká literatura, kterou nazýváme jako lyricko-epickou, tedy texty, které stojí na pomezí dějovosti a nedějovosti. Z hlediska žánrového tak vzniká balada, což je báseň s pochmurným dějem a tragickým koncem (balady ze sbírky Kytice), či romance, která je naopak veselou básní se šťastným koncem (Romance o Karlu IV.).

Uveďme ještě dva základní žánry dramatu, jimiž je tragédie, tedy smutná až tragická hra s nešťastným koncem (Romeo a Julie), a komedie neboli veselohra se šťastným koncem