Tyrš, Fügner a jejich doba
Před pár dny oslavil Sokol (či možná přesněji Česká obec sokolská) 160 let své existence. Byl (s výjimkou zákazu za nacistů a komunistů) a je v českých zemích nejrozšířenější, nejslavnější a moderním slovníkem možno říci přímo ikonickou tělovýchovnou organizací; mj. se po jeho vzoru formovaly – ještě za Rakouska – další podobné spolky: katolický Orel či na druhé straně spektra ateisticko-proletářský Svaz dělnických tělocvičných jednot (jenž byl zakázán ve stejných dobách jako Sokol a Orel, tj. i za komunistů). Oslavy výročí nebyly nijak velkolepé, jednak asi proto, že 160 není v desítkové soustavě nějak mimořádně kulaté číslo, a jednak možná i proto, že po čtyřicetimilionové defraudaci v sokolském ústředí na to prostě nebyly peníze. Chyběla tak bohužel připomínka otců-zakladatelů a jejich doby – což bych chtěl ve stručnosti napravit, už proto, že ta doba byla v mnoha ohledech odlišná nejen od té dnešní, ale i od představy, která o ní většinově panuje.
Začnu životopisem Miroslava Tyrše. Ten se narodil roku 1832 jako (dle zápisu v děčínské matrice) Fridericus Emanuel Tirsch (nikoliv Tiersch či Thiersch, jak lze také najít na webu) do německojazyčné rodiny lékaře Johanna Vinzenze Tirsche a jeho manželky Vinzenzie roz. Kirschbaumové. V roce 1836 se rodina přestěhovala do Döblingu u Vídně, kde však otec ještě téhož roku zemřel. Matka následně se synem odešla zpět do Čech. Když v r. 1838 zemřela i ona, ujal se sirotka matčin bratr Fridrich, v jehož rodině byla navzdory jeho jménu (jež počeštil pouze vynecháním „-e-“, nikoliv však do již staročeské podoby „Bedřich“) komunikačním jazykem čeština. Tři roky nato, v r. 1841, se devítiletý Tirsch, užívající tehdy německé jméno Friedrich („Bohatý, oplývající mírem, Pán míru“, proto od r. 1864 „Miroslav“), přestěhoval k dalšímu českojazyčnému matčinu bratru Antonovi (nikoliv Antonínovi) do Prahy. Zde později vystudoval kunsthistorii, jejímž vysokoškolským profesorem se v r. 1884 těsně před svou tragickou smrtí (utopil se v alpské řece) stal. Kromě toho byl i poslancem vídeňské Říšské rady.
O deset let starší (*1822) Heinrich Anton Fügner se narodil jako syn pražského německého obchodníka Petera Fügnera a jeho ženy Franzisky. I on se však – zejména pod vlivem své uvědoměle české manželky Kateřiny, rozené Turkové
– postupně „počeštil“, mj. se začal psát „Jindřich“(což je již staročeskou přejímkou německého „Heinrich“, původně „Heimrich“– „Pán, vládce domova“).
Oba pánové proto bývají občas označováni poněkud nezvyklým epitetem „český buditel německého původu“. Nehodlám čtenáře nudit známými fakty o tom, jak v nápodobě německého turnerského hnutí založili český Sokol. Přece jen bych ale chtěl upozornit na to, že česko-německé soužití mívalo i velmi přátelskou a plodnou povahu – než jeho obraz i je samé zničily nacionalistické běsy 20. století.