Jak vyjednávat s Trumpem
Leckdo v Evropě s nervozitou vyhlíží případné druhé období Donalda Trumpa v Bílém domě. Kreslí se scénáře, většinou katastrofické. Komentátor Financial Times Janan Ganesh přichází ale s určitým návodem. Vychází z toho, že Trumpovi jde o peníze, ale ne vždy je nejtvrdší vyjednavač.
Podle Ganeshe si nejzajímavější věci, kterou Trump vůbec řekl po svém odchodu z funkce, nikdo nevšiml. Nebylo to chytlavé či provokativní, ale prozradilo to nejvíc. Když se ho v televizi Fox News loni v létě ptali, zda by bránil Tchaj-wan silou, řekl, že ostrov vydělal peníze díky polovodičům. „Vzali nám byznys,“pravil.
Nelogické? Možná. Nevhodné? Možná také. Ale každopádně šlo o skvělý vhled do něčí mysli. Kdyby to byl filmový dialog, museli bychom smeknout před autorem scénáře. Skvělá charakteristika. Nic se nemusí obšírně vysvětlovat.
Transakční politik
O Trumpovi se říká, že je „transakční“. Žije ve světě před Davidem Ricardem i před Adamem Smithem. Bohatství chápe jako koláč a národy soutěží o dílek. Více pro tebe znamená méně pro mne. Nepočítejme s tím, že ho v jeho věku někdo předělá nebo mu vysvětlí, že to takhle na světě nechodí.
Pokud má Amerika deficit běžného účtu s Čínou, v Trumpově světě na tom prodělává. Když USA platí nevyrovnaný díl účtů NATO, vypadá zoufale. Vůbec se nesnažte recitovat, co že za to Amerika dostane zpátky. Kdyby mělo Rusko podobná uskupení s kolektivní obranou na jiných kontinentech, americká pravice by mluvila o tom, jak je to chytré a „strategicky hluboké“. Pokud chcete jednat s Trumpem, musíte akceptovat, že jeho pohled na svět coby hru s nulovým součtem je neotřesitelný.
Pro Evropu je to špatná i dobrá zpráva zároveň. Trump klidně Evropu prodá za pár šupů. Ale také se může nechat přesvědčit, aby ji neprodal. Začne-li náš kontinent vydávat více na zbrojení – a už se to děje –, jeho hlavní výhrady k NATO opadnou. Jinými slovy – když si Trump stěžuje na „delikventní spojence“, nemyslí nic širšího, hlubšího ani většího. Není to žádné pohrdání Západem ani obdiv k diktátorům. Tyto názory – kdyby je nakrásně měl – jsou marginální vedle jeho hlubokého přesvědčení, že Ameriku leckdo využívá a zneužívá.
Účty a faktury
Velcí myslitelé naší doby musí holt akceptovat, že tu je někdo zaměřen na účty a faktury. Jakmile uděláte tenhle mentální průlom, zjistíte, že Trump má v nekorupčním smyslu slova „cenu“. Další věcí, již je třeba si o Trumpovi pamatovat, je, že chce deklarovat vítězství v jednání. Ale nemusí trvat na nejtvrdší definici. V roce 2018 se uspokojil s revidovanou verzí severoamerické dohody o volném obchodu NAFTA – dosáhl nějakých ústupků a leccos nechal být –, ale dohodu jednostranně neopustil ani nerozbil.
V roce 2020 podepsal „historické“příměří v obchodní válce s Čínou. Vítězně přinutil Čínu dovézt dodatečně americké zboží za 200 miliard dolarů. Začíná hádky, ale důležité je, aby mohl jejich konec prodávat tak, že to dopadlo po jeho.
Bránil by Trump své spojence podle článku 5 NATO o kolektivní obraně? Tento článek byl zatím použit za 75 let jednou. Možná je teď lepší soustředit se na to, aby z NATO neodešel, aby ho nepřestal financovat a aby ho nepodlamoval svou rétorikou. Je třeba ho brát za slovo a soustředit se na ty peníze. O nic jiného nejde.
Chce, aby mohl říct: koukejte, co jsem z těch Evropanů vytáhl. „Transakční“zkrátka také znamená, že je něco „k jednání“. Nějaký ideologický autoritář nebo kremlofil – kterých je mezi republikány dost – Trump není. Ve filmu Byl jsem při tom se panu Zahradníkovi přisuzují hluboké myšlenky schované za jednoduchou mluvou jednoduchého člověka. Trump není ani zachránce křesťanství, jak si myslí někteří jeho volitelé, ani fašista na způsob 30. let. Jeho úvahy vůbec nedosahují této roviny abstrakce. I jeho nechuť k Číně je úzce obchodně orientovaná. Politická třída šermuje termíny „autoritář“nebo „izolacionista“. On je ale jen držgrešle. Hlavně by s ním neměl vyjednávat žádný intelektuál.