Proč bojovat za vlast

Západ a Ukrajina musí začít přemýšlet o válečných cílech, jimž uvěří i vojáci na frontě

Připomínáme si druhé výročí ruské agrese na Ukrajině, ale nejdůležitější asi je, že konec války není na dohled, že Rusko má navrch a v nejbližší době se to nezmění.

Na serveru Eurointelligence.com konstatují, že se díváme na velké neštěstí a selhání západní geopolitiky. Jsou tu zjevné paralely s Německem roku 1914, kdy se také věřilo, že vítězství bude sladké a snadné. Jenže vyšlo najevo, že společnost není na válku připravena vojensky, politicky, ekonomicky a mentálně.

Po ukrajinských úspěších na začátku války se Západ přeceňoval a podceňoval Rusko. Město Avdijivka minulý víkend padlo do rukou Rusů. Ukrajinská armáda si počíná statečně a vzhledem k okolnostem dobře. Průměrný věk ukrajinských vojáků je 45 let. Schází jim munice a jiné zásoby a krátkodobě to už nejde radikálně změnit.

Západ také jednoznačně přecenil dopad ekonomických sankcí. Jedním z důvodů za tímto špatným úsudkem je úvaha, že ruská ekonomika je malá, velikosti Španělska nebo Itálie. V době války je ale nesmysl měřit dolarovou velikost HDP. Měřeno paritou kupní síly je Rusko větší než Německo a Čína je větší než USA.

Západ i Ukrajina musí začít realisticky přemýšlet o válečných cílech. Známý politolog Ivan Krastev – a asi není sám – podporuje myšlenku Ukrajiny jako západního Německa. Budoucnost Ukrajiny leží na této straně hranice. Když německá kancléřka Angela Merkelová na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 vetovala vstup Ukrajiny do NATO, argumentovala tím, že je země příliš politicky rozdělená. Jediná část Ukrajiny, která se může v budoucnu stát členem NATO, je západní Ukrajina.

Západ je skvělý. Ve slibování

Vojenské akce, které probíhají v realitě a na zemi, nejsou žádné posuny figurkami na šachovnici, kde vítěz bere všechno. Otázka je, kde bude budoucí hranice. Nedostatky dodávek jsou akutní. Třeba německá firma Rheinmetall dodala lví podíl dělostřeleckých nábojů. V Německu se otevírá továrna, která by mohla zvýšit produkci o 200 000. Další továrna se staví na Ukrajině samotné. Západ ale dlouhodobě podfinacovával a zanedbával svou obranu a obranyschopnost. Ukrajinská tragédie spočívá v tom, že evropská změna politiky v pohledu na zbrojní a vojenské výdaje teprve začíná a trvá příliš dlouho.

Charkov, druhé největší ukrajinské město, je zranitelný vůči ruským útokům a především je zranitelná oblast na východ od Charkova. Stejně tak neokupované části Donbasu a Dnipra a okolí. Realistickým cílem pro Západ by mělo být zastavit postup ruské armády. Explicitní cíl je také jasný: ukončit válku neoficiálním respektováním bojové linie jako budoucí hranice. K tomu bude třeba, aby Ukrajina vstoupila do NATO a neoficiální hranice by se stala vnější hranicí NATO. Pokud by Rusko chtělo na tuto linii znovu zaútočit, riskovalo by masivní eskalaci.

Ale i výše nastíněné představuje velmi ambiciózní cíl. A je to uskutečnitelné, jen když Západ bude poskytovat mnohem větší podporu, než poskytuje dosud. Na povídacích setkáních, jako je Davos nebo Mnichovská bezpečnostní konference, člověk slyší hodně o tom, co by Západ měl dělat a co Západ musí dělat. Ale trochu se ignoruje, že velká rozhodnutí náleží voličům. Záleží momentálně na republikánech v americkém Kongresu, jestli dodají nebo nedodají více finanční a vojenské pomoci Ukrajině. Možná republikáni změní názor, možná ho změní brzy, možná později, možná ho nezmění. Možná Donald Trump nebude zvolen prezidentem. Využití zabavených rezerv ruské centrální banky by bylo podle převažujícího právního názoru ilegální, ale třeba nějaký soudce rozhodne jinak. Na nic z toho se nemůžeme spolehnout.

Západ může organizovat nákup munice ve světě, mimo EU a Severní Ameriku, soudě podle výroků českých představitelů od prezidenta po ministryni obrany se to děje, detaily jsou tajné a neznámé. Německo by mělo přestat váhat s dodávkami střel Taurus. Ale co dodávky tanků Leopard 2? Prý nesplnily svůj cíl. Mnoho z nich nebylo v technicky dobrém stavu.

Je čas být realistický a pak brát realistické cíle vážně. Ukrajina nyní natvrdo poznává, že Západ je skvělý v „mávání ctnostmi“(virtue signalling) a ve slibování. V plnění těchto slibů Západ už zdaleka tak dobrý není.

Explicitní cíl je jasný: ukončit válku neoficiálním respektováním bojové linie jako budoucí hranice

Úkol pro politické lídry

Tolik Eurointelligence.com. Je tu ještě jeden rozměr. Ukrajina vyměnila armádní velení, jenže ukrajinští vojáci také musí mít nějaké jasné morální cíle, za které mají pokládat na frontě život. Obnovu plné územní svrchovanosti by museli vystřídat jiné „realistické“cíle jako obrana svobodné Ukrajiny. Jak ty cíle budou pojmenovány, zabaleny a prodány, je také důležitá a zásadní otázka v celé věci.

Náčelník generálního štábu Armády ČR Karel Řehka říká, že Ukrajina má „zkonsolidovat zisky a zaujmout silnou obranu“. To ale zní spíše jako taktický cíl. Vojáci, kteří bojují za vlast, musí mít i nějaký jasný strategický a hodnotový cíl. Ten budou muset vygenerovat ukrajinští političtí lídři. Musí to sice odrážet realismus, ale na druhou stranu vybízet někoho, aby umíral za kompromis nebo realismus, nebude úplně snadné.