Můj únor s „fakáči“
Únor je měsíc v roce, na který se lepí přívlastky víc než na který jiný. Zralí, spíše přezrálí lidé jako já pamatují, že za komunistů býval únor tzv. Vítězný, což bylo krycí jméno pro komunistický puč. Kupodivu ze slovníku nevymizel, mediální databáze Anopress zaznamenává, že se letos od 1. února objevil v 61 textech. Naštěstí ho však dávno převálcoval únor teplý, který se vyskytuje víc než dvakrát častěji, má 127 záznamů.
Suverénně však vede únor suchý – krycí jméno pro abstinentský – s 348 záznamy. Čistě z pedanterie jsem si zadal ještě mokrý únor. Našel jsem dva kousky: první pochází z dílny jedné zdravotní pojišťovny a nabádá k dodržování pitného režimu, zřejmě aby příliš horlivě abstinující jedinci zcela nevyschli, druhý na poněkud pochybném serveru publikoval jakýsi novodobý disident hodlající se únorem naopak prochlastat.
Já si zvolil vlastní přívlastky: únor pomalý a bezpečný. I suchý, když mám někam jet autem, což je skoro každý den. Když do něj sednu, tak opravdu dodržuju rychlostní limity. Přiznávám, že to mám docela jednoduché: jezdím teď autem, které má spoustu bezpečnostních systémů, prediktivní tempomat, umí číst dopravní značky a samo pak šlápnout na brzdu či naopak přidat. Zelenou od červené na křižovatce ještě nerozezná, škoda. Každopádně se moc nenadřu. Zato mám spoustu nových zážitků a naučil jsem se dávat si pozor na spoustu věcí, které si ten, kdo jezdí „nadlimitně“, nevyzkouší. Tolik aut, ba motorek (únor je fakt teplý) nalepených k mému zadnímu nárazníku snad vteřinovým lepidlem!
Jiných, jejichž řidiči i řidičky, i když pánové převládají, mě podjíždějí i předjíždějí na křižovatce, kdy odbočuju, zleva i zprava, je taky dost. Někteří ještě přitom stačí vztyčit prostředník a jistě mi tím nechtějí signalizovat, že jsem řidičská jednička. „Fakáče“jsem však přestal počítat hned první neděli.
Bylo celkem jedno, zda v daném místě platila třicítka, padesátka nebo jakákoli jiná povolená rychlost, zájem kolegů řidičů vyvolávám v obci i mimo obec. Každý druhý na mně přitom něco křičí, a i když skrz zavřená okna neslyším co, z doširoka otevíraných úst jsem se naučil odezírat: De-bi-le! Kre-té-ne!
Takže jsem se zatajeným dechem poslouchal pořad Pro a proti na ČRo Plus (21. 2.), věnovaný blížícímu se ukončení výběru úseků dálnic, kde oproti celosvětovému trendu povolené rychlostní limity snižovat my je budeme naopak zvyšovat na 150 km/h. Zvýšení limitu hájil poslanec Ivan Adamec (ODS). Jeho vrcholnému argumentu, proč to parlament odhlasoval, nebylo možno odolat: „Myslím, že řidič, který má dobré auto, na tomto úseku třeba upustí páru, jak se lidově říká.“
Kdyby to nebylo v rozhlase, nejspíš by moderátor Jan Bumba i druhý debatér Ondřej Mirovský (Zelení) oněměli, ale to holt v rádiu nejde. A já si jen v rámci suchého února pomyslel: Snad ten řidič s dobrým autem nebude pod parou.