Osmdesát tisíc invalidů
Jak tedy vypadá současná válečná situace? Dnes již sesazený velitel ukrajinské armády Valerij Zalužnyj v pověstném článku pro The Economist v listopadu charakterizoval situaci na frontách jako pat, čímž vyvolal hněv i nedůvěru prezidenta Zelenského. Jenže na tom, že jde o pat, se na frontě shodnou mnozí. Podle toho taky vypadá bojiště, jež se na drtivé většině míst od charkovské ofenzivy a odstoupení Chersonu na podzim předminulého roku nezměnilo.
Současná podoba dospěla do podoby zákopové války na 1200 kilometrech frontové linie a některých dalších pohraničních úsecích. Vypadá to tedy následovně: opevněné pozice – 500 až 800 metrů území nikoho – a zase opevnění. „Je to válka dělostřelectva a dronů,“říká Jaroslav. Podle něj je od těchto prostředků nejvíc zranění, přičemž z ruční zbraně si vojáci mnohdy nevystřelí celé týdny.
Ledaže by se proplížili nebo podkopali, což se děje tehdy, když se Rusové snaží útočit v malých skupinkách na první pohled bez většího smyslu. Zpravidla jich u toho větší část padne, ale nedostatkem vojáků na rozdíl od Ukrajiny ruská strana netrpí. Cílem takových útoků je potrápit protivníka a vyčerpat ho, což se ukázalo jako účinné v nedávných bojích o Avdijivku. Ta navzdory důkladným opevněním padla právě kvůli vytrvalému tlaku útočníků, kteří se ve finální fázi snažili Ukrajince obklíčit.
Výsledkem je situace, kdy bývá stále nebezpečnější se na bojiště dopravit a pohybovat se tam. Území až do padesátikilometrové hloubky je neustále monitorováno, a pokud se objeví něco potenciálně „zajímavého“, koleduje si to o vyslání dronu kamikadze nebo dělostřeleckou salvu. Takto tento týden zemřelo přes šest desítek ruských vojáků, když jejich velitelé nechali provést 30 kilometrů od fronty hromadný nástup několika jednotek.
Vítězství v Černém moři
Na každou zbraň však existuje protizbraň a na drony jsou to dronové pušky či rušičky. Zvlášť účinné je to druhé – stojí asi kolem sta tisíc a stačí ji mít na autě. Pokud na vás dron útočí a máte rušičku zapnutou, ztratí spojení s operátorem a spadne. Problém je, že rušiček je zvlášť na ukrajinské straně jen omezené množství, na což doplácejí zejména vozy evakuující raněné z bojiště. Prodlevy bývají příčinou zbytečných úmrtí či amputací, kterých je zvláště poslední dobou obrovské množství – podle oficiálních údajů lékařů přibylo od začátku války kolem 80 tisíc invalidů.
Jednoznačný posun daly Ukrajině rakety a dělostřelecká munice s vyšším dosahem. „V našem letectvu jsou dva typy okřídlených raket, které nám partneři věnovali pro boj s okupantem,“napsal v září v síti Telegram velitel ukrajinských vzdušných sil generálporučík Nikolaj Oleščuk. „Britské Storm Shadow podvěšujeme pod levé křídlo SU-24M, francouzské SCALP pod pravé. Obě rakety fungují skvěle, nepřítel nemá šanci,“sdělil. Tyto střely umožnily zasáhnout sídlo ruské Černomořské flotily Sevastopol a zničit výsadkovou loď Minsk, ponorku třídy Kilo či dva protivzdušné systémy S-400 relevantní k patriotům.
V kombinaci s mořskými drony, čluny bez posádky s náloží vysílanými proti přístavům už na ruském území to umožnilo před rokem ještě nepředstavitelnou věc – zatlačit ruské loďstvo do defenzivy a umožnit vývoz obilí i přes odpor Moskvy. Přesto je tu nepoměr, kdy Rusové svými iskandery, kinžály, kalibry a šahídy dostřelí kromě Zakarpatska po celé Ukrajině. A také to dělají, zatímco Ukrajina nemá čím oplácet. Lépe řečeno má, ale západní spojenci nechtějí, aby se jejich munice používala na cíle v Rusku (Krym ani okupovaný Donbas za Rusko nepovažují). Bojí se totiž „další eskalace konfliktu“.
Na to je ale možná už pozdě, protože Vladimir Putin už teď prezentuje současnou válku jako boj Ruska proti Západu. „Není to o tom, že by pomáhali našemu nepříteli, ale oni jsou naším nepřítelem. Řeší své věci rukama Ukrajinců,“řekl na přelomu roku při návštěvě vojenské nemocnice. A provládní influenceři či novináři prezentují ideje o střetu se Západem zcela běžně. Němci se tak obávají poskytnout Ukrajině rakety Taurus schopné zasáhnout Krymský most, deklarovaný Kyjevem jako strategický cíl – obávají se negativních konotací s druhou světovou válkou, jež by jistě využila ruská propaganda.
Ve státní televizi, hlavním propagandistickém nástroji Kremlu, se taková tvrzení objevují pravidelně. Například loni 2. února ve vysílání k 80. výročí bitvy u Stalingradu moderátor Dmitrij Kiseljov tvrdil, že Evropa byla za druhé světové války spojencem Adolfa Hitlera proti SSSR. „Odrazili jsme nápor kolektivního Západu proti naší zemi... celá Evropa byla na straně fašistického Německa,“prohlásil tento moderátor.
V průzkumech moskevského Levada centra se podíl podporovatelů války pohybuje v rozmezí 75 až 80 procent, zatímco odpůrců je rovněž stabilních 15 až 20 procent. Může za to i skutečnost, že
Rusko našlo možnosti, jak rekrutovat do armády bez toho, aniž by muselo mobilizovat. Lidem z chudých regionů, ale i migrantům či cizincům prostě nabízí peníze: základní mzdu od 204 tisíc rublů (51 tisíc korun) a k tomu prémie za „výkon“, třeba den v útoku za 8 tisíc rublů (2 tisíce korun) nebo zničený obrněný transportér 100 tisíc (25 tisíc Kč). Za úmrtí rodina dostane kompenzaci v přepočtu přes milion korun, statisícové částky se dávají za zranění. Na rozdíl od let minulých armáda může verbovat cizince od 18 do 30 let a do speciálních trestních oddílů osoby odsouzené k vězení.
To vše vytváří u obyčejných Rusů pocit, že se jich válka netýká, vybojuje ji za ně někdo jiný a oni se na ni mohou dívat v televizi. „Vlastně se nezměnilo vůbec nic, možná jen někdo přišel o práci ve firmách, které kvůli západním sankcím skončily nebo odešly,“řekl mi loni na jaře v kazachstánské Astaně Ruslan ze sibiřského Omsku, který se tam tehdy schovával před mobilizací. „Obchody jsou plné, dá se koupit všechno, možná jen auta jsou k dispozici čínská. Jinak ale se hůř nemáme,“popsal situaci.
Nadšenci s žigulíky
Na dálnici vedoucí z Kyjeva do Dnipra, která je hlavním tahem na donbaskou frontu, je k vidění už daleko pestřejší spektrum vozidel než v Polsku. Na frontu míří obrněné vozy či kamiony s municí, z fronty těžké nákladní tahače se zamaskovaným nákladem – vezou západní techniku na opravu do Polska nebo do ukrajinských zbrojovek. Jeden konvoj ale zaujme na první pohled. Na začátku a na konci policejní auto, mezi nimi dlouhý had osobních aut – vesměs starých žigulíků, letitých džípů a rozpadajících se dodávek. Dobrovolnický pěší batalion jede na pozice.
Zatímco západní pomoc putuje k elitním mechanizovaným útočným brigádám, existují jednotky, které z ní zatím nedostaly vůbec nic. Čistě pěší útvary často fungují na dobrovolnické bázi a pro udržení celé délky fronty jsou životně důležité. Ukrajinské pozemní síly mají v současné době na 600 tisíc vojáků, z nichž mechanizací disponuje poměrně malá část – prostě není v možnostech vybavit takovou masu lidí obrněnými vozidly. Mají tak jen ruční zbraně, nanejvýš minomety, a pohybují se ve vlastních či darovaných autech.
Řada lidí především z dobrovolnických jednotek jsou srdcaři a slouží, protože brání zemi. Jsou samozřejmě i méně motivovaní, nedá se ale říct, že by ukrajinská armáda byla v rozkladu. I ji pomáhají držet při životě kromě vůle bránit vlast proti agresorům peníze – 120 tisíc hřiven v zákopech (70 tisíc korun) a 15 milionů hřiven (9 milionů korun) jako odškodnění v případě úmrtí. I rodina obránce vlasti musí něco jíst.
Zvlášť v poslední době však urgentně chybí munice všech ráží a v zákopech u pěších jednotek nejsou protitankové střely. „Teď nezbývá než vrhnout se pod tank s holýma rukama,“stěžuje si jeden z vojáků na záporožské frontě.
Ukrajinská armáda se potýká i s deficitem bojovníků, a to přesto, že počty jsou podle dostupných informací (oficiální údaje země tají) vcelku vysoké. Prezident Zelenskyj nedávno prozradil, že pozemní vojsko má 600 tisíc lidí, 40 tisíc dle ročenky Military Balance letectvo a protivzdušná obrana, 10 tisíc námořnictvo, 50 tisíc národní garda a 40 tisíc pohraničníci – celkem zhruba 740 tisíc příslušníků nepočítaje policii, která například hlídá kontrolní stanoviště u fronty a v zázemí. Přímo na frontách může být zhruba polovina pozemních sil – 300 tisíc lidí. Rusko pak má na Ukrajině 450 až 600 tisíc vojáků.
Ukrajinská armáda však potřebuje další půlmilion lidí, aby mohla nahradit ztráty a dát odpočinout unaveným vojákům. Příslušný mobilizační zákon je nyní v parlamentu a poslanci k němu přidali přes tisíc pozměňovacích návrhů. Každý zdravotně schopný muž podle tohoto návrhu musí prodělat základní vojenskou službu, od 25 let do 60 může být mobilizován a za tímto účelem se musí od 18 let zaregistrovat na příslušné vojenské správě. Pokud tak neučiní, hrozí mu sankce v podobě odebrání řidičáku, zákazu prodat nebo koupit dům nebo prodloužit si doklady v zahraničí, což má být bič na Ukrajince vyhýbající se povolávacím rozkazům v cizině.
Podle názoru frontových vojáků však budou nuceně povolaní k ničemu. „Nenechám si krýt záda od někoho, koho odchytili někde na ulici násilím a odvlekli sem proti jeho vůli,“řekl mi důstojník Jaroslav. Má na mysli nepříliš vybíravé způsoby vojenských komisariátů při vydávání povolávacích rozkazů, které mají mezi veřejností extrémně špatnou pověst. Lidem vadí sbírání čerstvých posil pro frontu na ulici a komisaře podezírají i z toho, že za osvobození od služby berou úplatky. „Ještě v roce 2022 byla armáda vnímána jako obhájkyně bezpečnosti občanů, teď nás lidé považují za nebezpečí,“řekl portálu Ukrajinska pravda velitel batalionu dronů Jurij Fedorenko a popisuje případ, kdy šli s kolegy ve vojenském do restaurace a lidé před nimi buď prchali, nebo se snažili dívat se do telefonů a být maximálně nenápadní. „Cítili nebezpečí, že jim můžeme vydat předvolání – a oni budou nuceni jít bránit svou vlast,“vylíčil Fedorenko.
Území nepřítele je neustále monitorováno do 50 kilometrů. Pokud se tam objeví cokoli „zajímavého“, koleduje si to o dělostřeleckou salvu nebo vyslání kamikadze dronu.
Skóre sestřelů se pohybuje mezi 30 až 90 procenty. Pocit bezpečí tak vede k tomu, že si lidé v Kyjevě z leteckých poplachů už nic nedělají a při houkání sirén jde život prostě dál.
Co bude dál?
Po dvou letech války je situace složitá na obou stranách. Ukazuje se, že západní pomoc Ukrajině stačí v současných objemech na to, aby zabezpečila zemi zbraněmi a byla se schopna ubránit, nikoli však útočit. Peníze proudící do ekonomiky a státu, konkrétně třeba nedávno schválený evropský balík 50 miliard eur, dokážou držet při životě chod země a armády, budou ale stačit i na platy dalšího půlmilionu mobilizovaných? Ty navíc nelze vycvičit a vyzbrojit najednou, ale nanejvýš po desetitisících.
Rovněž odhodlání společnosti bránit zemi slábne a projevuje se únava z války, ale rozhodně se zdaleka ne všichni vzdali. Široká mezinárodní podpora také bere za své, i v protirusky naladěném Polsku začali zemědělci blokovat hraniční přechody, ale stále se najde dostatek dárců a dobrovolníků vozících pomoc.
Ani Rusko, byť přešlo na válečnou výrobu, nemá drtivou převahu. A i když v dronech a střelivu dominuje, taky občas nemá čím střílet. Chybí mu obrněná technika a tanky, které zjevně neumí tak rychle vyrábět – ruští vojenští blogeři píší, že jejich armáda začala posílat do boje i zastaralé typy T-55a T-62, které dosud sloužily jen pro statickou palbu.
Ruští vojáci navíc mívají mizerný výcvik, ale tyto případy jsou i na ukrajinské straně. Obecně však v Rusku chybí vysoce motivovaní lidé – většinou bojují jen proto, že je to jediná cesta, jak přežít. Nechat se zajmout či přeběhnout k nepříteli je složité zejména kvůli délce pásma nikoho. Ukrajinští vojáci v Záporoží ale vzpomínali na případ, kdy prý úspěšně dezertovali otec se synem: při takové akci je pravděpodobnost, že člověk nepřežije, více než padesátiprocentní.
Na Ukrajině i v Rusku přivážejí z fronty rakve, domů se vrací lidé bez končetin i s psychickými traumaty. Skutečná čísla ztrát žádná ze stran nezveřejňuje, aby nepodlomila morálku obyvatelstva – odhaduje se na desetitisíce padlých a stejné počty zraněných. Podle nedávného vyjádření šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Kyryla Budanova Rusové nebudou mít dost sil obsadit další území, jenže podle západních analytiků a médií nemá sílu se pohnout ani Ukrajina. A nebude ji mít minimálně do roku 2025.
Ale všichni víme, jak to s předpověďmi vývoje válek dopadá...