Vafle, víno, zpěv
Osobní výběr ze světového tisku
Vmé oblíbené rubrice Lunch with the FT (Oběd s Financial Times) se před pár týdny objevil skladatel Steve Reich. Redaktor britského deníku Christopher Grimes za ním zavítal do luxusního obchoďáku v Kalifornii, kde pojídali vafle a míchaná vajíčka.
Reichova největší sláva spadá do 60. let, kdy bořil zažité představy o klasické hudbě a jeho skladby nahrané na magnetofon, donekonečna opakující jedinou větu, kterou příležitostně komolily, zvedly nejednoho milovníka Mozarta či Dvořáka ze židle. Je zajímavé, že v poslední době se Reich – liberální Žid z New Yorku – oddal prakticky výlučně náboženským námětům. Jeho nejnovější skladba Jacobs Ladder (Jákobův žebřík) zpracovává biblický příběh o milosrdenství. Také jeho příští, teprve plánovaná skladba se obrací k Bibli, konkrétně k verši z knihy přísloví „Poznávej ho na všech svých cestách“. Je to trochu podobné, jako kdyby se Woody Allen, proslavený filmy o newyorských intelektuálech, na stará kolena oddal náboženským podobenstvím ve stylu Terrence Malicka.
„Stravinskij, na kterého jsem se hodně fixoval, se prakticky ve všech svých pozdějších věcech zabýval náboženstvím,“komentuje svůj obrat Reich. Právě poslech Stravinského Svěcení jara (1913) kdysi vzbudil Reichův zájem o vážnou hudbu, připomíná žijící klasik nad vaflemi, které si dle redaktora pomazává máslem a zalívá vydatnou porcí sirupu.
***
V The New York Times se zamýšlejí nad účinky červeného vína. Zatímco v 90. letech se všeobecně věřilo, že jedna sklenka denně pomáhá předcházet kardiovaskulárním onemocněním, teď už si vědci tak jistí nejsou. Nová studie z roku 2022 prý dokonce zjistila, že červené víno může k onemocněním srdce naopak přispívat. A jeho neblahé rakovinotvorné účinky jsou údajně rovněž prokázané.
Po přečtení článku nutně nabudete dojmu, že i věda podléhá trendům. Bonvivánská 90. léta si našla své vědce, kteří se před kamerou rádi dušovali, že červené víno je důvodem lepšího zdravotního stavu Francouzů oproti Američanům. V naší době nového puritanismu je červené víno zodpovědné prakticky za všechna onemocnění světa a upomíná trochu na úvodní pasáž mé oblíbené knihy Tři muži ve člunu britského humoristy Jeroma Klapky Jeroma. Vypravěč v ní po prostudování lékařské publikace vypočítává, kterými nemocemi trpí, a zjišťuje, že vlastně všemi kromě horečky omladnic.
S červeným vínem to asi bude jako s jakoukoli jinou neřestí: „Nic neprospívá, co by nemohlo též škodit,“píše Ovidius. Jinými slovy pijte s mírou a vašemu potenciálnímu infarktu to nejspíš nepřidá ani neubere. Přehánějte to a jednou vás to dožene. Člověk na to nepotřebuje číst tendenční vědecké studie a ještě se nemusí stresovat. A stres, jak víme, je největším zabijákem ze všech.
Součástí pozitivních účinků sborového zpěvu jsou sociální vazby. Tito lidé jsou zkrátka optimističtější, méně osamělí a společensky angažovanější než nepěvci.
***
V The Washington Post se píše o pozitivních účincích zpěvu, zejména sborového. Na rozdíl od vína zpěv očividně nemá žádné „ale“– pro člověka je pouze dobrý a jeho zdraví neohrožuje. Ba naopak, může dokonce – aspoň podle článku – fungovat podobně jako antidepresiva nebo podpůrné skupiny. Jedna londýnská sboristka v textu popisuje, jak díky svému sboru dokázala „utéct před vším, co bylo tam venku“, včetně rakoviny. Ne, její diagnóza díky zpěvu určitě nezmizela, ale muzicírování přinejmenším prospělo jejímu mentálnímu zdraví.
Velkou součástí těchto pozitivních účinků jsou sociální vazby. Člověk, který se zapojí do sboru, musí umět fungovat v kolektivu, získává pocit důležitosti a nachází nová přátelství. V USA se sice popularita zpěvu nikdy nevrátila na předcovidová čísla, ale ještě v roce 2019 zpívalo nějakých 54 milionů Američanů. Dle průzkumů, na které se odvolává Washington Post, byli tito Američané optimističtější, méně osamělí a společensky angažovanější než nepěvci.
Podobným studiím se dá vytknout to samé co průzkumům o pití vína. Jedna věc je deskriptivně popsat, jak se chovají pěvci oproti nepěvcům, druhá správně vyhodnotit kauzalitu. Dalo by se třeba říct, že lidé, kteří zpívají ve sboru, budou nejspíš o něco vzdělanější než lidé, kteří hrají basketbal na místním plácku. Budou tedy nejspíš z lepších amerických rodin, budou mít zdravotní pojištění, lepší společenské postavení a tak dále. Jejich lepší zdraví tak může pramenit z těchto faktorů, ne přímo ze sborového zpěvu.
I přes tenhle dovětek je ale pravda, že na zpěvu je těžké najít něco špatného – předpokládá dobrou náladu, estetické cítění a snahu o socializaci. Spolu s Post tedy pravím: zpívejte!