Bitva o kasárna

Součástí horkých debat posledních měsíců byl i spor, která vojenská letadla jsou pro českou armádu ta nejvhodnější. K technickým ani ekonomickým aspektům nemám co dodat, neboť moje znalosti vojenské techniky se omezují na povel „nabít tříštivým – pal!“. Poněkud mě ale překvapuje víra, že by tato letadla mohla někdy být použita k boji.

Ve 20. století se stalo dvakrát, že československá armáda dostala možnost bojovat za vlast (nepočítejme chaos po roce 1918). V srpnu 1968 politické vedení na obranu nejen nepomyslelo, ale přímo usilovalo o takové formulace svého slavného prohlášení, v němž vyzvalo lid ke klidu, aby nezavdalo ani nejmenší podezření, že snad na obranu pomyslelo a teprve potom ji zavrhlo. O třicet let dříve jsme se, jak známo, také nebránili. Zato z března 1939 máme vzpomínku na cosi v našich dějinách neobvyklého, totiž na bitvu o Czajankova kasárna v Místku, kde se proti německým okupačním jednotkám postavily tři roty III. praporu 8. pěšího pluku Slezského pod velením kapitána Pavlíka, zabily několik německých vojáků a poškodily jim obrněné vozidlo. Neuvěřitelné!

K ekonomickým aspektům nákupu letadel nemám co dodat. Poněkud mě ale překvapuje víra, že by tato letadla mohla někdy být použita k boji.

K pochopení této heroické anomálie pomůže chronologie celého incidentu. V úterý 14. března 1939 v 16.00 vyrazil z Prahy do Berlína vlak s prezidentem Háchou; jel jednat s Hitlerem o budoucnosti Československa poté, co Slovensko necelé čtyři hodiny před Háchovým odjezdem vyhlásilo nezávislost. V Berlíně Háchu uvítali se všemi poctami (pochvaloval si, že mu rezervovali místnosti velmi splendidní, a k tomu dostal pro dceru i kytici od Hitlera a karton bonbonů od ministra Meissnera). Samo jednání začalo po půlnoci a skončilo Háchovým prohlášením, že klade osud českého národa a země do rukou Vůdce, což Hitler přijal.

Němci předem tušili, že Hácha svěří osud národa do jejich rukou, a báli se, aby je nepředběhli Poláci, kteří okupovali kus Těšínska a mohli mít zálusk i na zbytek. Proto tam vstoupil wehrmacht už kolem páté hodiny odpolední, kdy byl Háchův vlak teprve někde u Děčína. Bitva v Místku začala v 18.15 (Hácha byl řekněme u Drážďan) a trvala asi půl hodiny, přičemž celou dobu se velitel praporu plukovník Štěpina pokoušel zjistit, co se to děje. Jakmile bylo spojení s velitelstvím navázáno, pochopil, že je to celé omyl, a vydal očekávatelný rozkaz vzdát se. (To byl Hácha ještě pořád ve vlaku.) Ve středu 15. března ve 3.35 – devět hodin po skončení bitvy – dostala konečně československá armáda rozkaz, aby zachovala klid, o šesté na území ČSR oficiálně vstoupily německé jednotky a Češi zachovali klid.

Nevím, kdy a zda vůbec bude třeba bránit naši vlast se zbraní v ruce, jak schopné a odhodlané bude tou dobou velení naší armády a kdo bude vrchním velitelem, ale jsem přesvědčen, že tradiční rozkaz k zachování klidu přijde a české ozbrojené síly jej jako obvykle vzorně splní. Domnívám se proto, že je v podstatě jedno, jaký typ letadel zůstane zamčený v hangárech, ale jak už jsem psal, já těm vojenským záležitostem tolik nerozumím.