Vláda nesmí mít i prezidenta

Na Slovensku máme stále ještě nedobudovaný stát. Mojí vizí je, že musíme změnit situaci, kdy vytěsňujeme mladou generaci. Chtěl bych být také reprezentantem politické soudržnosti, neboť naše společnost je polarizovaná nejenom politicky, ale i sociálně. Je naprosto v pořádku, že pomáháme důchodcům, ale jsou tu i další zranitelné skupiny, které jsou na okraji zájmu. Jako prezident bych chtěl nabádat vládu, aby jim pomohla. Mám například na mysli samoživitelky a samoživitele.

Slovensko má obrovský modernizační dluh, což je další moje téma. Překonaly nás už i země, které byly kdysi za námi. Na to všechno sice prezident nemá operativní nástroje a páky, ale myslím si, že jeho slovo může mít váhu směrem do společnosti.

Už před pěti lety, kdy kandidovala současná prezidentka Zuzana Čaputová, se hovořilo o hlubokém rozdělení slovenské společnosti. Příkopy přetrvávají, možná se ještě prohloubily. Jak byste je chtěl překonat?

LN

Naše společnost je ve skutečnosti roztříštěná. Myslím si ale, že je třeba pokračovat v tom, co začala Zuzana Čaputová. Já si jí za to velmi vážím: za její boj a angažovanost za slušnou a spravedlivou společnost, právní stát, za to, že nad námi všemi je právo a nikoli moc. V této situaci nesmíme ztratit ideály a to je i dostatečná motivace pro mě samotného, abych se toho ani za současné situace nevzdal.

Pro dnešní vnější obraz naší země je charakteristické počínání vlády, která se chová, jako by byla majitelkou celého Slovenska. Tak tomu ale ve skutečnosti není, jak ukazují výsledky parlamentních voleb. Chtěl bych také požádat českou společnost, aby při pohledu na Slovensko vnímala, že ani dnešní vládní moc nereprezentuje velkou část, či dokonce většinu země. Vládne sice legitimní většinou v parlamentu, ale je to výrazná menšina hlasů, které byly odevzdány ve volbách. To je velká naděje, to je velké množství lidí, kteří říkají, že Slovensko má jinou tvář.

Vaši oponenti vás vykreslují jako „kandidáta Západu“, „globálních liberálních elit“či „bratislavských kruhů“. Velká část slovenské společnosti je ale konzervativní, žije v menších obcích. Čím je chcete oslovit?

LN

Chci je přesvědčit tím, v co věřím. To znamená, že se nebudu ucházet jen o hlasy opozice a o spektrum, které mě dnes podporuje. Už teď mám za sebou 40 výjezdů po regionů celé zemi, setkal jsem se se spoustou lidí. Z toho čerpám obrovskou energii a inspiraci, protože na mé mítinky chodí i zástupci té části společnosti, která volila současnou koalici.

Není to tak, že by tato vláda dostala od lidí mandát k tomu, co dělá. A myslím, že je ode mě fér, že to širšímu spektru společnosti připomínám. Pokud se na mojí osobě dokázaly shodnout strany, které zastávají konzervativní, liberální a progresivní hodnoty, a získal jsem od nich podporu, myslím, že je to velký vzkaz směrem do společnosti. A sice, že největší výzvou dneška je spojit se a bojovat za demokratické ideály.

Přitom musí jít stranou kulturní a etické otázky, které jinak společnost rozdělují a ženou lidi na barikády. Ano, kulturně-etické otázky jsou důležité, vůbec to nepopírám. Dnes je ale Slovensko po více než 30 letech od svého vzniku opravdu v situaci, kdy se musíme sjednotit nad vyšším státním zájmem a tím je pro mě spravedlnost. To je dnes jedna z nejdůležitějších hodnot. Já jsem velký optimista, že to lidé pochopí.

Na Slovensku hrají v politice silnou roli dezinformace. Před časem vyvolala rozruch nepravdivá zpráva, že máte americký pas. Očekáváte, že se s blížícími volbami objeví ještě něco dalšího?

LN

Největší výzvou dneška je spojit se a bojovat za demokratické ideály. Přitom musí jít stranou kulturní a etické otázky, které jinak společnost rozdělují a ženou lidi na barikády.

Podle těchto temných kruhů nejsem jenom americký občan, který má americký pas, ale dokonce se ze mě snažili udělat příslušníka StB. To jednoduše ukazuje, že protistrana nemá žádné zábrany. Ale mě to motivuje, protože to ukazuje, že jsou v hrozné defenzivě.

Já si velmi vážím toho, že například na tato obvinění sama od sebe reagovala česká instituce v podobě Archivu bezpečnostních svazků, která to během 12 hodin vyvrátila. Takže chci jenom vzkázat, že mám hodně sil a že mě to nezlomí.

Ale vidíme, že v kampani padají zábrany. Věřím v tu část Slovenska, kterou je možná méně slyšet, ale nakonec se projeví ve volbách, a že to nakonec dobře dopadne.

LN Do Česka jste přijel v den, na který připadlo šesté výročí vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Jak vnímáte aktuální spor na Slovensku o snížení trestů za závažné trestné činy, včetně vražd, což mnozí označují za snahu vrátit se do dob před vraždou?

Nemohu začít jinak, než že vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové je obrovská lidská tragédie, a když jsem tady byl v Praze na vzpomínkové akci, byl to silný okamžik. Třeba vzkaz všem přítomným a České republice od rodičů obou zavražděných, který byl přečten. To, co ti rodiče prožili, je vůbec ta největší tragédie a to je na prvním místě.

Ta druhá rovina je určité memento, kdy nám jejich vražda připomněla, co se může ve společnosti stát. Kdy se tam mohou vytvořit podmínky, aby si jedna část politiky nebo společnosti myslela, že má absolutní moc, může překročit všechny hranice bez odpovědnosti, bez trestu, a pak to vybízí ke zločinu. A to je strašný moment v novodobých slovenských dějinách. Trestní zákon, který je dnes přijímán, představuje opět memento.

Jednak způsobem, kterým je přijímán, bez diskuse a odborné úvahy o tom, co je trestní politika státu. Protože jestli je něco v zájmu státu, pak je to pocit občanů, že jim stát může zajistit spravedlnost. Jestliže někdo spáchá trestný čin, první, co občan očekává, je, že stát bude na jeho straně.

Takže věřím, že jak toto výročí, tak způsob, kterým se zasahuje do trestní politiky, je něco, co naši společnost nabudí. Nesmíme věšet hlavu, protože to je první věc, která může vyvolat zase další rozčarování a zároveň, že si ta vlivná část společnosti bude myslet, že může překročit všechny hranice. A to se už nikdy nesmí stát.