Hvězdné války 2.0
Spojené státy americké se obávají, že by Rusové mohli umístit jadernou zbraň na oběžnou dráhu. To by znamenalo ohrožení amerických satelitů, a tedy potenciální ochromení internetu a mobilního signálu v celém svobodném světě. Podezření, že něco podobného Putin opravdu chystá, bylo dost silné, aby CIA varovala Bílý dům a ten členy Kongresu a své evropské spojence.
Něco podobného už tu bylo. Vzpomenete si ještě na podzim 2022 a všeobecnou psychózu z použití taktických jaderných zbraní? Ruský prezident Vladimir Putin tehdy také vysílal signály, které nasvědčovaly podobné strategii – přemýšlel o tom opravdu, nebo to všechno byla jen dobře secvičená zpravodajská opereta? Nevíme. Každopádně jaderné zbraně na Ukrajině dosud nikdo nepoužil a válčí se tam po staru, tedy konvenčně. Čím dál víc se navíc na bojišti uplatňuje vrcholně sovětská taktika, tedy čím víc granátů, tím víc válka.
Je to blaf i tentokrát? Svědčila by pro to očividná iracionalita takového kroku. Pokud by Rusové umístili jadernou zbraň do vesmíru, museli by počítat s americkou reakcí. Ta by mohla vypadat jakkoli – třeba by Američané jen spěchali umístit do atmosféry stejný druh zbraně, mohli by ale také celou situaci eskalovat. Pokud by současný prezident USA Joe Biden (nebo následně Donald Trump) propůjčil ucho washingtonským jestřábům, kterých je stále dost, mohl by se třeba snažit ruský satelit s jadernými zbraněmi sestřelit. To by byla nejen ztráta mnoha miliard rublů, ale také citelná rána pro Putinovu prestiž.
Pro skutečný záměr by svědčila situace na ukrajinském bojišti. Rusové se sice ubránili ukrajinské protiofenzivě z minulého léta a zdá se, že momentálně tahají za trochu delší konec než Ukrajinci. Za uplynulé dva roky však ukázali, že jejich konvenční síly jsou mnohem méně efektivní, než se ve Washingtonu obávali. Tanky a děla tak přestávají plnit jednu ze svých hlavních funkcí, tedy kartu mezinárodního odstrašení. Co Rusům zbývá, je jaderný arzenál, a právě tam by se tedy Moskva mohla snažit zařadit o stupeň vyšší rychlost.
Co je trochu překvapivé, je americká strategie, jak této Putinově hrozbě čelit. Ministr zahraničí USA Antony Blinken se totiž prozatím spoléhá na konzultace s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a indickým prezidentem Naréndrou Módím. Používá celkem racionální argument – pokud by se Rusové rozhodli zničit americké satelity, z orbitu by zákonitě sestřelili i ty čínské a indické. Je tedy prokazatelně v zájmu Pekingu i Nového Dillí, aby Putina přesvědčily, že to není dobrý nápad.
Na papíře to zní hezky, ovšem svěřit svou diplomacii do rukou nového amerického arcinepřítele Číny a krajně problematického spojence Indie je na první pohled riskantní. Věří Blinken skutečně, že Si Ťin-pching zvedne telefon, zavolá Putinovi a řekne: „Podívejte, Vladimíre, nedělejte to. Nebylo by to rozumné a čínský lid by to velmi pohněvalo.“?
Pokud současný ruský lídr něco za uplynulé dva roky prokázal, pak to, že racionální úvaha je pro něj vždycky až na druhém místě. První je pocit uznání, respekt ze strany velmocí a sen o ruské velikosti. Říkejme tomu třeba geopolitické dělání ramen – ale právě takové jde s jadernou zbraní ve vesmíru docela dobře dohromady.
Tanky a děla přestávají plnit jednu ze svých hlavních funkcí, tedy kartu mezinárodního odstrašení. Co Rusům zbývá, je jaderný arzenál, a právě tam by se Moskva mohla snažit zařadit o stupeň vyšší rychlost.