Jak jsem se mýlil v politice
Vsobotu odpoledne jsem stál spolu se svou ženou Ljubou v davu na Staroměstském náměstí v Praze. Na shromáždění Společně za Ukrajinu vystoupily mnohé osobnosti, mimo jiné – na obrazovce – i britský historik Timothy Garton Ash. Hovořil krátce, v závěru svého videovzkazu připomněl cosi, co mi trvale připadá jako zásadně důležité v souvislosti s válkou na Ukrajině i v ještě širších souvislostech. Tím, že Rusko porušilo tři čtvrti století dodržovanou zásadu respektovat uznané hranice států, se dalo do války proti Západu, ať už ten Západ geograficky leží na zeměkouli kdekoli. Kdyby mělo vyhrát, poražena nebude jen Ukrajina, to slovo chápejte ve velkých uvozovkách. Poražen bude Západ – tak to bude vnímat celý ne-Západ. Říkejme mu, jak chcete, globální jih, kdysi to byli nezúčastnění. Celá ta pestrá směsice států a společenství, jež se proti Západu tak či onak vymezují. Podívejte se na hlasování v OSN a bude jasnější, koho tím mám na mysli. Prohru si tento ne-Západ vyloží jako slabost a následky budou… nevypočítatelné. Globální harmonie bude narušena.
Myslel jsem cestou domů na historikova slova a vzpomínal na své omyly z devadesátých let. Koncem roku třiadevadesát jsem cestoval po Spojených státech amerických. Měl jsem příležitost navštívit – jako druhý novinář z bývalého sovětského bloku – i podzemní bunkr NORAD, velitelství protivzdušné obrany Kanady a USA v Cheyenne Mountain v Coloradu. Vchod do bunkru je kryt obrovitými pancéřovými dveřmi v ohbí tunelu ve tvaru U, počítalo se i s přímým zásahem atomové bomby, tlaková vlna by se tunelem prohnala a druhou stranou vyfoukla ven. Uvnitř umělé jeskyně stály domky na ocelových pružinách – taky kvůli té bombě. Přijal mě velící důstojník, byl to admirál, ve službě se tu střídají vrcholní důstojníci složek ozbrojených sil. Vypadalo to tam trochu jako ve středisku na Canaveralu: stoly a obrazovky.
Byl jsem tam jako v Jiříkově vidění a hovořil jako naivní Pepa. Tohle všechno přijde ke zrušení, vykládal jsem tomu admirálovi. Studená válka je za námi a teď už bude jenom mír a spolupráce. Proč držet tak nákladnou věc? Nešel jsem tak daleko, abych mu navrhoval předělat to na krecht na brambory, ale napadlo mě to. Měl se mnou trpělivost a vykládal, že se nic rušit nebude a že se odsud dobře kontroluje pohyb pašeráckých člunů v Karibském moři, jsou na radaru pěkně vidět. Měl na sobě hrubě pletený svetr, něco na způsob mikiny, již nosí Zelenskyj.
Tak strašně naivně pitomý jsem byl tenkrát v tom bunkru uvnitř žulových skal. Budiž mi omluvou, že podobně strašně naivně pitomí byli státníci a průmyslníci a akademici v celém západním světě. I když, ona to nebyla pitomost. Postoj vycházel z logické úvahy, že kooperace je lepší než konflikt. No, v dnešní době mají jistě v NORAD živo.