200 milionů Rok české hudby nedělá

Vsobotu budeme velkolepě slavit dvousté výročí narození Bedřicha Smetany. Skladatel si jistojistě zasluhuje pozornost a akce pod hlavičkou Smetana200 jsou i budou nabité velkými jmény skvělých interpretů.

Jako pozorovatel nezávislý si však člověk klade otázky. Například: má-li se výročí „zakladatele národní hudby“slavit zejména četnými provedeními kompletu jeho oper. Milovníci žánru to budou hájit, protože je to příležitost nově inscenovat kusy, které se často na jevištích neobjevují. Není to náhodou konzervace Smetanova obrazu?

Vláda v září loňského roku vyhradila 200 milionů korun (škoda že neslaví litomyšlský rodák čtyřsté či pětisté výročí), aby se do dotačního řízení mohly hlásit organizace, které komponistu patřičně oslaví. Pro ředitele příspěvkových organizací to znamenalo vítanou vzpruhu jejich chudokrevným rozpočtům, a tak se všichni tváří vděčně a ministr kultury se spokojeně usmívá.

Lze si však položit otázku, zda můžete něco nového opravdu vymyslet a připravit během dvou týdnů, kdy vláda záměr ohlásí a kdy vyprší termín pro přihlášky. Zda je to koncepční, na poslední chvíli hodit umělcům a organizátorům nějakou poloohlodanou kost.

Koncepční to není, spíš ponižující, ale ředitelé rozpočtových organizací jsou zvyklí a posluchači vědí, že nejvíc dají Smetanovi sami nadšení umělci, a to zhusta bez ohledu na neblahou finanční situaci.

A tak si vědomě, pod patronací politické reprezentace, pěstujeme stereotypy, že umělci nepotřebují pro nejlepší výkony vlastně skoro žádné peníze a že naše kocourkovská kulturní politika je nejlepší z možných.

Ještě že máme Smetanovu úžasnou hudbu.