Opomíjený, zato klíčový díl Schindlerova úspěchu
Otázka položená před třiceti lety platí podnes a je nejspíše otázkou řečnickou. Ano, dvé bytostí v jedné osobě. Uvedený článek je nesen na vlně úspěchu filmu Schindlerův seznam. Zachránění Židé, kteří se po válce stali jemu samému záchranou. A oporou, pomocí i finanční, když se mu v míru vůbec nedařilo. Ovšem byl nesen i jejich vděčností, kterou si opravdu zasloužil: „Kdo zachránil jeden život, zachránil svět.“V jeho případě 800 mužů, s ženami kolem 1300. Uměl využít židovské práce a přitom se projevit k Židům lidsky, mnohým i zachránit život.
Podstatnou součástí jeho úspěchu byl ale někdo další, jenž bývá pomíjen. Dokázal se výborně oženit! Jeho žena Emilie s ním vytrvala v dobrém i zlém až po odloučení, když se jim nedařilo v Argentině s chovem slepic a nutrií. Ostatně i sem se dostali s židovskou pomocí a byli v Argentině Židy podporováni. Emilie Pelzlová prožila přitom dětství na Moravě, narozená 1907 ve Starém Maletíně v rodině sedláka. Vzpomínala, že to byla zřejmě její tvrdohlavost, která jí pomohla vymanit se z úzkých rodinných poměrů. Dobrou příležitostí pro ni byl již rok strávený v Přerově v hospodářské, klášterní škole. To ji mělo připravit na manželství, do něhož vstoupila jinak, než doma čekali. Osudové bylo její setkání s o něco mladším podmanivým, uhrančivým a dobrodružným Oskarem. Vstoupila s ním do jiného prostředí.
Hold jí vzdal i manžel vyjádřením: „Pro mou ženu bylo poskytnutí pomoci samozřejmostí. Bylo-li třeba pomoci lidem, kteří se ocitli v nejtěžší tísni, starala se čerta starého o nějaké nebezpečí. Měla tolik odvahy, že jednala s veliteli SS jako se sluhy.“Emilie protizákonně zvýšila vězňům příděly jídla až na trojnásobek a zajišťovala to i nelegálními obchody, pro které jí hrozil trest smrti. Ještě před koncem války pomohla zachránit 100 Židů, které Oskar v poslední chvíli „vytrhl“z transportu. Z nich 17 dorazilo do Brněnce v dobytčím vagonu zmrzlých a ty nechala pohřbít po židovském způsobu. O živé se obětavě starala sama.
Platilo o nich obou, Oskarovi i Emilii, Goetheho „tvor lidský bloudí, pokud za čím spěje“.