Nejistá doba si žádá energetickou koncepci

Jan Macháček v článku Energokoncepce: jak z Marsu (LN 9. 2.) vyjádřil názor, že v nejisté době není od ministra průmyslu zodpovědné předložit novou energetickou koncepci. Zatímco výčet zásadních nejistot v evropském i globálním prostoru bych podepsal, s odložením změny nemohu souhlasit.

Čekat v dnešní době s jakoukoliv strategií na klidnější časy znamená rezignovat na dohlednou dobu na strategické řízení úplně. Navíc zrovna v energetice přinesla nejistota jednu jistotu – víme, že se potřebujeme zbavit závislosti na fosilních palivech a pokud nechceme být enormně závislí na dovozu elektřiny a platit vysoké účty za proud i teplo, tak potřebujeme hlavně akcelerovat rozvoj obnovitelných zdrojů energie a úspory. Proto bych ministrovi průmyslu nevytýkal předložení nové energetické koncepce, ale spíše stále nedostatečnou ambici v rozvoji obnovitelných zdrojů a naopak přehnané představy o možné rychlosti a rozsahu výstavby jaderných bloků. Po zvýšení cíle pro obnovitelné zdroje volá dokonce Svaz průmyslu a dopravy ČR. Jistě ne proto, že by chtěl zvýšit ceny energií, jichž jsou průmyslové firmy největšími konzumenty.

Ubránit se plynu uhlím je velice nejistý podnik

Stavět domácí obnovitelné zdroje a minimalizovat plýtvání energií je základ posilování energetické bezpečnosti a pojistka před pádem do příliš hluboké závislosti na zemním plynu. Koncepce sice počítá s výstavbou nových plynových zdrojů, ale vtip je v tom, že čím více bude obnovitelné elektřiny a tepla a čím více se ušetří, tím méně se plynu ve skutečnosti spálí. Ubránit se plynu plánem na prodloužení života uhelných elektráren je velice nejistý podnik, a to i když budeme uvažovat o velkých změnách orientace klimatické politiky Evropské unie po letošních volbách do Evropského parlamentu. Jediné, co by uhlí mohlo udržet při životě, je rozvrácení systému obchodování s emisními povolenkami. Ale to je nástroj daleko starší než myšlenka Green Dealu a vyžadovala by dramatické změny ve většině členských států EU najednou.

A musíme si uvědomit, že uhlí je důležitý zdroj v energetice pro menšinu států. Pokud tedy dojde ke zbrždění klimatických ambicí, tak to velmi pravděpodobně nebude v takovém rozsahu, aby to uhlí zachránilo. Bylo by tedy nezodpovědné v této situaci odklon energetiky od uhlí neřešit, nebo dokonce plánovat jeho posun do vzdálenější budoucnosti. Naopak dává velký smysl se připravit nejen na vládou stanovený rok 2033, ale připravit i scénář reakce na rychlejší ztrátu ekonomické udržitelnosti tohoto fosilního paliva.

Sečteno a podtrženo mi vychází, že ministr Jozef Síkela dělá dobře, když energetickou koncepci předkládá, musí však více zohlednit nejistoty – ať už je to riziko ekonomického pádu uhlí před rokem 2030, či zpoždění, prodražení, nebo nutná redukce jaderných plánů. Na druhé straně by měl více stavět na tom, co je jisté – že potřebujeme na našem území co nejvíce nových fotovoltaických a větrných elektráren, zásadně zrychlit zateplování domů s důrazem na domy obývané nízkopříjmovými rodinami a aplikovat moderní přístup, jako je akumulace či i chytré řízení spotřeby.

Stavět domácí obnovitelné zdroje a minimalizovat plýtvání energií je základ posilování energetické bezpečnosti