Ze supermarketu do pelotonu
Moderní technologie rozšiřují možnosti, díky kterým je možné dostat se do světa profesionálního sportu. V cyklistice se stále víc prosazuje virtuální závodění.
Oba si dali rok na dosažení svého snu o profesionální smlouvě v cyklistickém pelotonu. Místo toho, aby vyjeli ven a polykali kilometry na asfaltkách v zimě, vedru, v dešti nebo ve větru, zavřeli se u sebe doma v pokoji a zpoza dveří se od nich linulo jen konstantní vrčení cyklistického trenažeru.
Sedmadvacetiletá Maddie Le Rouxová z Jihoafrické republiky a dvacetiletý Němec Louis Kitzki se o víkendu připojili k rostoucí skupině závodníků, kteří získali pozvánku mezi nejlepší díky sdílení svých výkonnostních dat v online světě. Nemuseli shánět manažera, obvolávat týmy. Stačilo být nejlepší z desítek tisíc dalších účastníků virtuálních závodů a stáje je oslovily samy.
Virtuální platformy, které při jízdě na trenažéru simulují reálné trasy a navíc umožňují okamžité srovnání s dalšími cyklisty, podobně jako počítačové multiplayer videohry, získaly popularitu během covidových let, kdy nebyly vyjížďky do přírody vždy možné. Aplikace Zwift nebo české Rouvy mají stovky tisíc uživatelů, kteří se mezi sebou můžou měřit při virtuálních závodech v reálném čase.
Potenciál platforem rychle pochopil i svět profesionálů. Do virtuálních klání se zapojil například britský univerzál Tom Pidcock, od roku 2020 pořádá Mezinárodní cyklistická unie (UCI) samostatné mistrovství světa a týmy si na základě výkonů v aplikaci vybírají závodníky.
Před osmi lety přišla platforma Zwift se svou „academy“, tedy programem, do kterého se může přihlásit každý její uživatel a na jeho konci čeká nejlepšího účastníka profesionální smlouva. Největší reklamu Zwift Academy nejspíš udělal Australan Jay Vine, který díky vítězství v ročníku 2020 dostal smlouvu v týmu Alpecin-Deceuninck a v jeho dresu pak ovládl dvě etapy na Vueltě 2022. Dnes je už druhou sezonu u Tadeje Pogačara v UAE, které si ho pojistilo až do sezony 2027.
Jak se vítězové programu dostávají na výslunní, roste zájem o další ročníky. Zatímco v roce 2017 proti sobě na dálku bojovalo přes devět tisíc cyklistů, tentokrát to bylo už 108 tisíc účastníků.
Právě z nich vzešli Le Rouxová a Kitzki. Jihoafričanka si už závodění v pelotonu vyzkoušela. Díky údajům v aplikaci Strava si jí všiml jeden lokální tým, z něj se pak dostala do světového cyklistického centra UCI a dva roky za něj jezdila menší evropské závody. Jenže před touto sezonou se ocitla bez smlouvy. „Byla jsem krok od toho s cyklistikou úplně skončit,“přiznala.
Upnula se k poslednímu pokusu – Zwift Academy na konci loňského roku. Po šestitýdenním programu byla společně s dalšími dvěma účastnicemi vybrána do finále, které probíhalo v rámci tréninkového kempu týmu Canyon.
Nejlepší trio mužů odjelo na kemp Alpecinu, mezi nimi i Kitzki. Ten naopak s „reálnou“cyklistikou žádné zkušenosti neměl. Když dokončil střední školu, nastoupil jako skladník do supermarketu, stále ale snil o dráze profesionálního sportovce. Závodění na trenažeru mělo být poslední možností, jak přání naplnit.
V rámci čtyřdenního intenzivního testování posuzovali sportovní ředitelé týmů nejen to, jaké watty na kilogramy finalisté produkují, ale i jak by zapadli do kolektivu a byli schopni plnit týmové úkoly. Zároveň celý proces dokumentoval Eurosport jako svébytnou reality show. „Výkonnost, jakou finalisté předvádějí, je fantastická,“hodnotil Kristof de Kegel z Alpecinu. A sportovní ředitelka Canyonu Dani Christmasová sérii uzavřela slovy: „Virtuální závody jsou plnohodnotnou cestou do profesionální cyklistiky.“