Něco za něco

V samičích květech arizém cesta na svobodu chybí. Hmyz v nich zůstane uvězněný. Pro rostliny je to výhodné. Muška je totiž svou zoufalou snahou o osvobození důkladně opylí. Nakonec se vyčerpá a uhyne.

Zhruba před čtvrt tisíciletím napsal jeden známý německý biolog dodnes často citované souvětí. Znělo: „Šedá, můj příteli, je všechna teorie a žití zlatý strom se zelená.“Vložil ho do úst Mefistofelovi, vyslanci samotných pekel. Knihu, v níž to udělal, už asi dobrovolně čte jen málokdo. Je totiž veršovaná. Moderní čtenář by ji nejspíš zařadil do žánru fantasy. Rozhodně se netýkala hlavního odborného zaměření svého autora. To by se asi dalo označit jako srovnávací anatomie.

Zrovna ve studiu živé přírody ona ďábelská poznámka platí snad víc než kdekoliv jinde. Zvlášť když se někdo pokusí hledat ve vyčerpávající rozmanitosti života obecné zákony podobné těm známým třeba z fyziky.

Jedna z oblastí, do nichž Mefistofeles promlouvá s velkou chutí, jsou vztahy mezi rostlinami a jejich opylovači. Na první pohled vypadají jako oboustranně výhodný obchod. Opylovač pomůže rostlině se zplozením potomstva. Za odměnu dostane něco na zub.

Zdánlivě jednoduchá směna má ale v mnoha případech k harmonii velmi daleko. Obě strany se snaží jedna druhou převézt. Obzvlášť zákeřnou taktiku využívají byliny arizémy. Jde o rod se zhruba dvěma stovkami druhů. Nejvíc se jich dá potkat v Číně a Japonsku. U nás v Evropě arizémy ve volné přírodě nerostou. Obvykle je opyluje několik druhů mušek, jež mají jinak zálibu v houbách. Květy arizém proto často napodobují houbovou vůni i vzhled. Když moucha pronikne do samčího květu, její chlupaté tělo se obalí pylovými zrny. Pak se protáhne úzkým průlezem zase ven.

V samičích květech ale cesta na svobodu chybí. Hmyz v nich zůstane uvězněný. Pro rostliny je to výhodné. Muška je totiž svou zoufalou snahou o osvobození důkladně opylí. Nakonec se vyčerpá a uhyne.

Dosavadní představy o proradnosti arizém nyní ale zpochybnil tým Kendžiho Suetsugua z univerzity v Kóbe. Podle článku, který vědci vydali v časopise Plants, People, Planet, konkrétně v jeho přiléhavě pojmenované rubrice Flora Obscura ,by to s arizémami mohlo být složitější, než se dosud jevilo. Výzkum se týkal japonské příslušnice rodu Arisaema thunbergii.

Opyluje ji muška bedlobytka Leia ishitanii. Suetsugu a spol. zjistili, že samičky uvězněné v květech arizémy před smrtí nakladou vajíčka. Když rostlina odumře, její tělo slouží larvám bedlobytek jako potrava. Mouchy tak mají ze svého uvěznění prospěch.

Navíc se z květu občas dokážou osvobodit. Mohlo by to být výhodné i pro samotné arizémy. Kdyby totiž zabily moc much, neměl by je kdo opylovat. Možná sledujeme evoluci v přímém přenosu. Arizémy pomalu upouštějí své nekalé triky. Postupně se mění z podvodnic na poctivé obchodnice. Mefistofeles by asi poznamenal, že to může být i naopak.