Společný jmenovatel

Z unijní jednoty vybočuje V4 i prezident Macron

Má postkomunistický střed Evropy ještě nějaký společný jmenovatel? Už jen ti starší si pamatují, jak Visegrádská skupina (Česko, Slovensko, Maďarsko, Polsko) vznikla. U její kolébky stál názor, že společná zkušenost života v komunismu má význam. Ale už slábne. Tedy nepočítáme-li lidovou kritiku Bruselu a jeho socialistických výstřelků z pozice těch, kdo zažili komunismus.

Mladí to vidí už jinak. Ve skupině V4 spatřují spíš rozhádanou partu, jejíž lídři se teď v Praze nedohodli ani na postoji k válce na Ukrajině. Před lety by leckdo očekával, že zde se projeví společná zkušenost života v mocenské sféře Moskvy. Ale slábne i ta. I státy se zážitkem Moskvou vedené invaze (Maďarsko 1956, Slovensko 1968) jsou vůči opět agresivní Moskvě vstřícnější než Česko a Polsko. Co s tím? Má se V4 rozpustit? I takové hlasy se ozývají. Po svém nástupu sdílel skepsi i prezident Pavel.

Ne, nerozpouštět. Tady má pravdu premiér Fiala: ano, v lecčems se neshodneme a mě nebaví se hádat. Ale nebudeme-li se spolu bavit, hrozí zablokování věcí důležitých pro bezpečnost i budoucnost této země.

Jako deus ex machina se k tomu zjevily dva projevy. V sobotu Ficův, v němž slovenský lídr převzal narativ Moskvy. Tvrdil třeba, že Západ jde na Ukrajině do totální eskalace. A dodal, že „učiní vše, aby zabránil přímé účasti slovenských vojáků ve válce na Ukrajině“. Působil jako šílenec. Ještě úterní Právo přineslo titulek Vystrčil: Ficovy výroky jsou mimo realitu. Ale Novinky, web téhož listu, otevíraly titulkem Macron nevyloučil možnost nasazení vojáků ze zemí NATO na Ukrajině. Mluví-li tak hlava jaderné mocnosti, je to na pováženou. Nebo je mimo realitu i francouzský prezident?

EU přísahá na různé hodnoty, jednotu i rozmanitost. V4 v ní teď hájí názorovou rozmanitost. Možná – podle čísel ze studie Ivana Krasteva – pro většinu Evropanů přijatelnější než rozmanitost v podání prezidenta Macrona.