Dvojí metr amerických voleb

Pravidelný čtenář amerických i evropských deníků či dlouhodobý divák tiskových konferencí Bílého domu by mohl nabýt dojmu, že existuje jakýsi mediální dvojí metr, kterým je měřeno americkým prezidentům. Tento dvojí metr, který se primárně odvíjí od stranické příslušnosti, se promítá do míry a hloubky pokrytí prezidentských skandálů, přešlapů a politických rozhodnutí.

Nevyvážená kritika

Dlouholetému pozorovateli americké politické scény by se tak mohlo zdát, že chyby a kontroverze Joea Bidena, demokratického prezidenta, jsou mediálně méně zdůrazňovány než u jeho předchůdce, republikána Donalda Trumpa. A zatímco Trumpovy výroky byly často předmětem posměchu a analýz o jeho způsobilosti zastávat úřad prezidenta, podobné a velmi často mnohem horší chyby Joea Bidena byly ještě v první půlce minulého roku zlehčovány a prezentovány jako bezvýznamné.

Až velmi nedávné záměny francouzských prezidentů Emmanuela Macrona a Françoise Mitterranda (který zemřel v roce 1996) či záměna prezidenta Egypta za prezidenta Mexika donutila i ty nejoddanější podporovatele prezidenta Bidena začít přemýšlet o jeho mentální kondici.

Obdobně nevyvážené kritiky se dostávalo vnitrostátně politickým plánům obou prezidentů. Zatímco plán Joea Bidena na boj s klimatickou změnou či jeho infrastrukturní plán byly přijaty s neskrývanou dávkou optimismu, novela daňové soustavy Donalda Trumpa byla od prvního dne označena za krok, který zničí americkou střední třídu.

Samotný plán modernizace infrastruktury je zajímavým zrcadlem. Když s ním přišel Donald Trump, média informovala o neudržitelném megalomanském plánu, který zruinuje ekonomiku. Když s obdobným, o 800 miliard dolarů dražším plánem přišel Joe Biden, média jej chválila za učinění nezbytného kroku k modernizaci americké infrastruktury.

V oblasti mezinárodní politiky je pak Bidenova administrativa často chválena za „opravu škod“způsobených Trumpovou politikou America First. Mnohé kritické hlasy ale poukazují na to, že tyto „opravy“spíše zájmy Spojených států poškozují. Jako například návrat USA k jaderné dohodě s Íránem, od které Donald Trump odstoupil na základě kritiky mírnosti této dohody. Ostatně revize přístupu k Íránu Joeu Bidenovi v posledních týdnech lidově řečeno „explodovala do obličeje“v podobě úmrtí tří členů amerických ozbrojených sil v Jordánsku, kteří byli zabiti milicemi napojenými právě na v regionu se rozpínající Írán.

Když dva dělají totéž

Úplným závěrem lze zmínit i samotný vztah obou prezidentů k novinářům. Zatímco o komplikovaném vztahu Donalda Trumpa s novináři vědí snad úplně všichni, o obdobné situaci Joea Bidena ví jen málokdo. Když například Bílý dům v dobách Donalda Trumpa odepřel vstup některým novinářům na tiskové konference, jednalo se o aféru, která se honosila přívlastky jako „útok na svobodu tisku“.

Když k podobnému kroku sáhl v minulém roce Bílý dům pod vedením Joea Bidena, který obdobně zakázal vstup některým novinářům na tiskové konference, mediální pokrytí bylo zcela odlišné a média hovořila o snahách „zajistit profesionalitu“.

Poznámky Donalda Trumpa na adresu některých novinářů, že jsou „fake news“, pak mnozí komentovali jako znevažování novinářské profese. Poznámky Joea Bidena na adresu mnohých novinářů zůstaly a zůstávají ale často bez odezvy. Jako například nedávná poznámka na účet reportérky CNN, které naznačil, že by měla zvážit změnu profese, protože to vypadá, že sama nerozumí tomu, na co se ptá. Obdobně bez odezvy zůstala situace, kdy o reportérovi Fox News, který položil otázku týkající se inflace, Biden zamumlal „jaký hloupý zku…syn“.

Toto nevyvážené reportování o problematickém vztahu prezidentů vůči novinářům je navíc zastřešeno velmi podivným skóre. Zatímco médii oblíbený Biden pořádá průměrně 11 tiskových konferencí za rok, Trump jich zvládl v průměru dvojnásobně tolik.

Zbývá tak jen vyčkávat, zda i přes svůj komplikovaný a veřejně probíraný vztah s médii Donald Trump znovu dosáhne na prezidentské křeslo. Postupně se obracející narativ na titulních stranách a v otvírácích amerických médií by tomu i odpovídal. Novináři by se pak po čtyřech letech mohli znovu dočkat, s nadsázkou řečeno, rizikových příplatků za divoké tiskové konference s Donaldem Trumpem, pro kterého byly střety s nimi jakousi zábavou. Možná by se dokonce jednalo i o příjemnou změnu oproti prezidentovi, který, při vší úctě k němu, jeho věku i zastávanému mandátu, nerozumí a kterému není rozumět.