Chceme zlepšit schopnost lidí o sebe pečovat

Přepracovanost, stres, nedobré pracovní podmínky, špatné vztahy na pracovišti, ale i práce v noci či dlouhé pracovní směny – to vše může mít negativní vliv na psychiku lidí. S tímto problémem se setkává i psycholog Tomáš Jelínek z Národního ústavu duševní

Jak často problém, kdy se lidé „trápí“kvůli práci, řešíte?

LN

Vlastně pořád, protože většina klientů je za mnou poslána právě kvůli psychickým potížím, které byly identifikovány v kontextu práce. To ale hned neznamená, že je něco špatně s jejich pracovištěm nebo se vztahy, které tam mají. Často je to pouze prostor, v němž si jejich špatného duševního zdraví může někdo všimnout. K tomu je ale zásadní určitá úroveň gramotnosti, která je mezi širokou veřejností často nedostačující.

Zaměstnanci i organizace většinou rozeznají problém, až když má vliv na fungování a výsledky onoho zaměstnance nebo organizace. V naší iniciativě www.narovinu.net se zabýváme programy zaměřenými na prevenci a podporou duševního zdraví i v kontextu pracoviště, kde se tuto gramotnost snažíme kultivovat.

LN Jaké jsou nejčastější důvody „trápení“na pracovišti?

Nejčastěji bývají multifaktoriální, a je tedy často těžké je identifikovat. Většina z nás se pohybuje mezi mnoha kontexty každý den, ať už je to rodina, přátelé, nebo právě pracoviště. I když je s každým prostředím spojena jiná role, organismus, na který prostředí působí, je stále jen jeden. Světová zdravotnická organizace nedávno zveřejnila základní rizikové faktory spojené s pracovním prostředím – patří sem nadměrná pracovní zátěž, nebezpečné pracovní podmínky, špatně definovaná očekávání, diskriminace a nízká kontrola nad náplní práce a vůbec budoucností zaměstnání.

Zde je nutné podotknout, že lidé jsou extrémně odolní a ve velké většině se s těmito faktory zvládnou vyrovnat, obzvlášť pokud těmto rizikům nejsou vystaveni dlouhodobě. Ve své praxi si ale všímám, že největším rizikem bývá absence kvalitních vztahů v kombinaci s dlouhodobým vystavením oněm zmíněným rizikům. V neposlední řadě je také důležité zdůraznit, že rizika spojená s absencí zaměstnání jsou obecně mnohem závažnější než ty nástrahy, kterým zaměstnaní lidé musí často čelit.

Mezi zdravotní potíže, které se dávají do souvislosti s prací, patří nespavost, úzkosti, deprese či panické ataky. Ovlivňují i mimopracovní život?

LN

Obecně platí, že se zhoršené duševní zdraví projeví na celkové kvalitě života. Mezi konkrétní příklady určitě patří pokles sebevědomí, nízká motivace se starat o sebe a o vztahy s ostatními, pocit ohrožení, neklidu nebo pocit beznaděje. V dlouhodobém časovém horizontu se to může projevit prakticky na všem, co je nám vzácné, ať už je to rodina, majetek, nebo třeba to, jak se k nám ostatní chovají v dalších rolích, které máme vedle té pracovní.

LN Dá se říci, které profese jsou v tomto směru náročnější?

Jistě se nám vybaví ty profese, kde jsou rizika takřka očividná, například zaměstnanci zásahových jednotek nebo zdravotníci pracující v náročných podmínkách. Tyto a další vytipované skupiny by samozřejmě měly mít systém prevence a podpory duševního zdraví, který je bude chránit. V největším riziku jsou ale ti pracovníci, u kterých je gramotnost duševního zdraví minimální (a stigma vysoké) a u kterých se s podobným systémem ani nepočítá.

Další rizikovou skupinou, s níž mám asi nejvíce zkušeností, jsou ti, kdo pečují o ostatní. Jsme to my všichni, u nichž se očekává, že upřednostníme problémy jiných. Hovořím zde nejen o lidech pracujících na zdravotně-sociálním pomezí, ale i o běžných manažerech, kteří mají zodpovědnost za své zaměstnance.

LN Jak si pomoci? Je první volbou praktický lékař?

Praktik by měl určitě rozeznat základní problém, doporučit kroky, kterými si jedinec za pomoci přátel, rodiny nebo dalších lidí ve své komunitě může pomoci sám, a znát základní možnosti další odborné pomoci, ať už to jsou terapeuti, nebo psychologové. V rámci naší iniciativy Narovinu.net a dalších projektů v NÚDZ bychom ale rádi, kdyby tuto základní gramotnost měl vlastně každý. Probíhající reforma duševního zdraví má také za cíl zlepšit gramotnost a schopnost lidí o své duševní zdraví pečovat za pomoci jejich individuálních prostředků v komunitě, ve které žijí.

Je totiž velké množství kroků, které lze podniknout, než se za odborníkem vydáme, a pro valnou většinu lidí to bude dostačující. Tím určitě neodrazuji nikoho od vyhledání pomoci. První volbou může být kolega v práci, partner, kamarádka, spolužák.

Situace, ve které je pak skutečně nutné vyhledat odbornou pomoc, nastává v okamžiku, kdy si kvůli špatnému duševnímu zdraví v práci začneme všímat negativního dopadu i v dalších oblastech života. To může být například nechuť se o sebe starat, dramatické zhoršení osobních vztahů nebo zanedbání povinností a přerušení významných klíčových aktivit.