Virtuální pes
Lékař mi doporučil pohyb. Žena mi to říkala už dávno. Dříve jsem chodil se psem každý den ven. Měl bych v tom pokračovat. Namítl jsem, že psa už nemáme. To nevadí. Mám si ho představit. Dal jsem na její radu a opatřil jsem si drátosrstého jezevčíka. Mívali jsme dva. Jezevčík je pozoruhodný pes. Má svou hlavu. Vyžaduje dialog, jehož výsledkem je nějaká dohoda. Už na první procházce jsem si to znovu ověřil. Házel jsem mu klacíček. Zachoval se jako jeho předchůdci. Dvakrát klacíček přinesl, ale pak ztratil zájem.
V lese jsem si uvědomil, jak příjemné je mít virtuálního psa. Mohu ho vzít s sebou do každého hotelu. Může se mnou jet vlakem, lodí nebo letět letadlem. V divadle může sedět se mnou v kterékoli řadě. Nikdo už mne nebude upozorňovat na nápis Zákaz vstupu psů.
„Dnes se moc neproběhl a ty ses moc neprošel,“uvítala nás žena, když jsme se vrátili domů. Řekl jsem, že pes neměl na procházku moc chuť. Objevil jsem novou výhodu – mohl jsem ženě říct ledacos. Nemám důvod nutit psa do něčeho, do čeho se mu nechce.
I s minulými psy jsme oba měli vždy svá práva. Žena neznala naše zvyky. Ven jsme chodili jen my dva. Já a pes. Znovu jsem si uvědomil, že vztah mezi psem a pánem je to nejdůležitější. Panička má jen vedlejší roli. Jezevčík také nemá páníčka, má svého pána. Páníčka mají naondulovaní psíci, kterým paničky dávají mašličky a kabátky a v zimě je oblékají do oblečků.
Napadlo mne, že bychom se psem mohli chodit i na cvičiště. Tam bychom to vlčákům a ostatním psům pěkně ukázali! Mé představy ale přerušila nečekaná návštěva. Inženýr s manželkou a s dvěma dětmi. Slušní lidé. Ale bohužel až na chemické sloučeniny a zavařování ovoce s nimi není o čem mluvit. Když se inženýr chystal zase mluvit o plastických hmotách, napadlo mne, že bychom tomu tentokrát měli už zamezit.
Požádal jsem děti, aby byly tak hodné a nedávaly psovi nic ze stolu a netahaly ho za ocásek. Mohl by je i kousnout. Rodiče na mne zírali s úžasem. Také nahlíželi pod stůl. Děti se chovaly jinak. Rozumně. Hned si začaly se psem hrát. Za chvíli mu házely i balonek. Chlapeček prohlásil, že je to moc poslušnej pejsek. Poslouchá na slovo. Holčička řekla, že by chtěla také takového pejska. Rodiče pili víno a zarytě mlčeli. Chlapeček požádal tatínka, aby pejskovi také hodil balonek a počkal, až mu ho přinese a položí mu ho k nohám. Inženýr
se vymluvil, že musí jít na toaletu. Setrval tam dlouho.
Děti učily psa sednout a lehnout a radovaly se, jak mu to jde. Řekl jsem rodičům, že jezevčíka jim vřele doporučuju. Je milý a přátelský. Žena se přidala. Děti si zvyknou plnit povinnosti. Budou pejska cvičit. Bude to nový člen rodiny.
Manželé nás vyslechli beze slova. Když odcházeli, pohladily si děti ještě pejska. Druhého dne nám inženýr telefonicky sdělil, že se budou stěhovat.