„Jako plivnutí do tváře“
Zástupkyni LGBT komunity zklamal výsledek hlasování poslanců o manželství pro všechny
Jako když slavíte. V tu chvíli je vám dobře, ale víte, že zítra vám bude hrozně špatně.“Těmito slovy komentovala Veronika Kodešová výsledek včerejšího hlasování poslanců o manželství pro všechny. Se svojí partnerkou Hanou žije jedenáct let, od roku 2018 jsou v registrovaném partnerství. Sněmovnou schválený návrh jí umožní přiosvojit si syna partnerky, celkově je však z rozhodnutí většiny sněmovny zklamaná.
LN Jak vnímáte výsledek hlasování poslanců?
Když jsem se to dozvěděla, rozbušilo se mi srdce. Pro naši rodinu je to rozhodně změna k lepšímu, která nám zajistí o kousek klidnější spaní, ale zároveň je to velice smutné zacpání pusy po tolika letech otevírání očí. Je to plivanec do tváře všem, kdo chtějí rovnoprávnou a férovou společnost bez současného kastování lidí. Je to obrovské zklamání a opravdu jen nepatrný krůček, který pomůže zlomku lidí, jichž se to týká.
Chceme ale poděkovat všem členům iniciativy Jsme fér, vážíme si jejich neúnavného boje. Na jednu stranu nám spadl opravdu velký kámen ze srdce.
Co konkrétně to přinese pro vaši rodinu? Jen připomenu, že návrh ještě musí posoudit Senát a podepsat prezident Petr Pavel.
LN
Máme dva syny. Jednoho jsem porodila já a druhého partnerka. Nyní mají oba kluci v rodném listě pouze jednoho rodiče, tedy biologickou matku. Druhá kolonka je prázdná. Pokud by se jedné z nás něco stalo, už se nebudeme muset bát, že by soud přidělil dítě k jeho biologické rodině, například prarodičům. Dítě by nově mělo zůstat se svojí nebiologickou mámou.
Velkým strašákem pro nás bylo, že se mojí partnerce, která pracuje u policie, něco stane. Jeden z chlapců by ani neměl nárok na sirotčí důchod. To by se teď snad mělo změnit, stejně jako otázka dědictví – doteď by dědilo vždy jen jedno z dětí.
Jak hodnotíte to, že stejnopohlavní páry si budou moci přisvojit biologické dítě svého partnera či partnerky, ale stále nebudou moci adoptovat?
LN
My jako rodina máme chuť slavit, ale zároveň nám je strašně líto těch, kdo chtějí děti z ústavu. Stále na ně myslíme. Potenciální zájemce o adopci to může odradit. I pro ty děti to bude náročné.
Je pro vás důležité, aby ten svazek nesl název manželství, nebo jsou pro vás zásadnější ty praktické věci?
LN
To je taková Sofiina volba. Pro běžný život je určitě důležitější narovnání práv. Ale pro cítění ve společnosti a vysvětlování dětem, že nejsme druhořadá rodina, je důležitý i ten název. Děti jsme si pořídily spolu, nejsou z předchozích vztahů, fungujeme jako rodina. Kluci v tomhle vyrůstají, je to pro ně naprosto přirozené prostředí. Nijak mezi nimi nerozlišujeme. Kdyby neviděli na stěnách u nás doma naše těhotenské fotky a nebavily bychom se s nimi o tom, kdo je nosil, ani by nepostřehli, že každý vzešel z někoho jiného.
Ale z právního pohledu to může vypadat, že si na rodinu jenom hrajeme. Fungujeme na bázi plných mocí, každá máme napsanou plnou moc na druhého chlapce, díky ní můžeme komunikovat s úřady. Ale člověk na to musí pořád myslet.
LN Debaty o manželství pro všechny byly hodně vyhrocené,
objevovaly se dezinformace a urážky na adresu LGBT komunity. Jak jste to vnímala?
Snažila jsem se od toho odosobnit. Ale samozřejmě se mě to dotýká víc od doby, co máme děti. Představa, že by chlapci slyšeli, jak se takhle někdo baví o jejich rodičích, je vlastně nechutná. Myslím si, že ti lidé by mi to do očí takhle neřekli. Pokud by naši rodinu viděli a strávili s námi celý den, jsem si stoprocentně jistá, že by byli hrozně překvapení a museli by se zákonitě omluvit.
Čím si vysvětlujete, že proces přijetí manželství pro všechny trvá tak dlouho, přestože podle výzkumů by ho většina společnosti uvítala?
LN
Určitě je v tom politika a pocit moci. Řada lidí si užívá dojem nějaké nadřazenosti. Když se jim něco v osobním životě nedaří, můžou si říct, že tu jsou lidi, kteří ani nemají všechna práva. Ale jde i o takové točení se v kruhu – když si jednou vezmete nějaký argument za svůj, bojíte se změny. Může to být také také tak, že dotyční nikoho z LGBT komunity osobně nepoznali a je to pro ně démonizovaný člověk – a ani nemají chuť ho reálně poznat.