Dál než kdy dřív

Před deseti lety začala ruská okupace Krymu

Vzpomenete si ještě na „zelené mužíčky“? Byla to přezdívka pro ruské vojáky, kteří před deseti lety v neoznačených uniformách obsadili klíčová místa na Krymu. Prezident Vladimir Putin zpočátku popíral, že by šlo o jeho muže, později to ale přiznal v ruském televizním dokumentu.

Zbytek je historie. Poloostrov je i po deseti letech okupace pevně v ruských rukou. Někdejší velitel amerických sil v Evropě generál Ben Hodges ho loni pro LN označil za „dýku v ukrajinském boku“. Dokud prý budou z tamních letišť Džankoj a Saki startovat ruská letadla a dokud bude v Sevastopolu a Feodosiji kotvit ruská flotila, Ukrajina nikdy nebude bezpečná.

To všechno je jistě pravda, problém je ale reálná dosažitelnost takových cílů. Loňská protiofenziva ukázala, že znovudobytí Krymu není ani zdaleka v ukrajinských možnostech. Chybí letadla, granáty, ale především lidé – Kyjev má v současnosti na papíře početní nevýhodu jedna ku dvěma, ale v reálu je situace nejspíš mnohem horší. Frontové jednotky jsou vyčerpané a nové rekruty se nedaří nabírat ani zdaleka tak rychle jako bezprostředně po invazi. Parlamentem dosud neprošel nový mobilizační zákon, jenž by mimo jiné upravil věk odvodu z 27 na 25, což se zdá jako poměrně skromné, racionální opatření.

Zdá se, že Ukrajina bude muset sahat po dosažitelnějších cílech, než je znovudobytí Krymu. Úspěchem bude už asi jen zastavení ruského postupu na Donbase a okolo jižní ukrajinské výspy Robotyne. Pokud mají mít ukrajinští muži opět chuť a vůli bojovat, budou muset mít realistickou vidinu, že je někdo v zákopech vystřídá – zejména mladí a bojeschopní muži, jichž má Ukrajina stále ještě dost. Přesvědčivá a rychlá mobilizace je tedy prvním realistickým cílem, který je nyní na stole. Než se ji prezidentu Zelenskému a jeho vládě podaří provést, znovudobytí Krymu zůstane jen labutí písní, které už nebudou věřit ani nejvěrnější z věrných.