Dýmáme bez ohně

Bezprizorný ombudsman nedává smysl

Po patnácti letech debat se Česko odhodlává k tomu, že schválí zřízení funkce dětského ombudsmana. Českou republiku vyzývá k ustanovení dětského ombudsmana i Výbor pro práva dětí při OSN a zavazuje nás k tomu též úmluva o právech dítěte. Vše se tedy hýbe správným směrem? Nikoli. Jak upozornil ombudsman Stanislav Křeček, vláda počítá i s variantou, že by nový úřad zřídila s malým rozpočtem a dětský ombudsman by se musel dělit o úředníky a peníze s „dospělým“. To nedává smysl. Nový úřad potřebuje specializované pracovníky, právníky, sociální vědce a nelze předstírat, že jeden úředník může sloužit dvěma agendám, dvěma specializacím. K čemu by nový úřad pak byl?

Trochu to připomíná praxi, kterou jsme my starší zažili v minulém režimu: slavnostní otevírání nového provozu ve výrobě probíhalo i tak, že soudruzi představitelé přijeli přestřihnout pásku, a aby to vypadalo, že linka běží, v komíně nefunkčního provozu se pálily staré hadry a papír. Tuhle praxi nechceme, stejně jako nechceme nějakou „válku“o peníze mezi ombudsmany. Snad se vláda rozhodne racionálně.

Tento případ však ukazuje, v jakých kleštích se ocitá stát, navíc vedený momentálně vládou, která chce šetřit. Samozřejmě, dětský ombudsman nestojí nic ve srovnání s jinými státními povinnostmi, ovšem jako ukázka toho, jak státu přibývají úkoly, jej použít lze. Ministr práce slibuje jedinou sociální superdávku, ale chce ji podmiňovat majetkovým testem žadatelů. Jak říkají znalci, úředníci to nebudou stíhat. Ostatně nestíhali též počítat důchodové výměry v zákonné lhůtě, za což se pan Jurečka omlouval, ale nic s tím neudělal. Stát zkrátka slibuje s nadšením stachanovců a zároveň vlastně neví, jak sliby uvést do souladu s realitou, chybí zpětná vazba, případně řešení. Krásnou ilustrací je třeba plán na daň z mimořádných zisků. Ministr financí tvrdil, že získá 40 miliard od bank, vyinkasoval necelou miliardu a tento rozpor „vyřešil“pokrčením ramen. Zosobněná bezmoc.