Namísto čtyřky dvě dvojky
Viktor Orbán zopakoval tezi, že Západ, který je pro něj synonymem liberalismu, je na sestupu, zatímco východ Evropy čeká zářná budoucnost. Pokud samozřejmě nezopakuje chyby, jež v minulosti udělala západní část kontinentu.
Vminulých dnech vyšel ve Vídni poprvé nový anglicky psaný čtvrtletník European Voices. Chce poukázat na novou, silnější roli států střední a východní Evropy, kterou začaly před časem hrát na starém kontinentu. K hybným silám projektu patří mimo jiné bulharský politolog Ivan Krastev, spoluautor knihy Světlo, které pohaslo. Vyšla před pěti lety a snažila se osvětlit, proč v našem regionu po počáteční euforii po pádu komunismu a ze znovunabyté svobody se u mnoha lidí dostavilo zklamání z následného vývoje. Výsledkem byl pak i vzestup nejrůznějších populistů.
V čele sdružení, které časopis zaštiťuje, je bývalý rakouský kancléř Wolfgang Schüssel. Právě on do úvodního čísla pořídil hlavní rozhovor s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Čili s osobností, která je nepochybně jedním z hlasů nové a silnější střední Evropy bez ohledu na to, zda je nebo není někomu sympatická. Jejich rozprava se točila okolo Ruska a Ukrajiny. Orbán sice nezpochybňuje odpovědnost Moskvy za vyvolání války, tvrdí ale, že na její zažehnání nebyly vyčerpány všechny diplomatické prostředky.
Pro Ukrajinu navrhuje maďarský premiér scénář, že by měla být nárazníkovým pásmem mezi Ruskem a Evropou, a to s blíže nespecifikovanými bezpečnostními zárukami. Marně se snažil Schüssel namítnout, že Ukrajina dnes brání Evropu, podobně jako kdysi v roce 1956 za Evropu bojovalo Maďarsko. Toto srovnání ale Orbán odmítl s tím, že Ukrajina
dle něj nepřinese Evropě víc bezpečí, neboť většina států je už beztak v NATO. Se stejnou jistotou vyloučil riziko, že by Rusko někdy v budoucnu napadlo Alianci. Jinak maďarský premiér zopakoval tezi, že Západ, který je pro něj synonymem liberalismu, je na sestupu, zatímco východ Evropy čeká zářná budoucnost. Pokud samozřejmě nezopakuje chyby, jež v minulosti udělala západní část kontinentu.
Je dobré, když v Evropě zaznívají různé hlasy, ale přece jen na pár zásadních postojích by se měla dokázat shodnout. To platí nejen pro evropskou sedmadvacítku, ale i pro menší celky, třeba Visegrádskou skupinu. Její úterní summit v Praze potvrdil, že krize ve vztazích mezi Českem, Slovenskem, Maďarskem a Polskem se s pokračující ruskou agresí prohloubila.
Přísně vzato se už nedá hovořit o skupině V4, ale spíš o V 2 plus 2. Proti sobě stojí na straně jedné Česko s Polskem, jež nepochybují o tom, že Ukrajina je obětí a jako takové jí patří plná solidarita. Naproti tomu zástupci Maďarska a Slovenska to tak jasně nevidí. Naopak slovenský premiér Robert Fico dokonce nedávno prohlásil něco ve smyslu, že jakápak válka, když je v Kyjevě možné žít úplně normální život jako předtím. Zkrátka, pluralita je v zásadě dobrá věc, avšak ne každému hlasu, jenž v našem regionu zaznívá, by měla být dávána stejná váha.