Janáčkovi frňák klauna nepomohl
Uvidět život i tvorbu světově nejhranějšího českého operního autora v nezvyklém propojení kabaretu, klaunerie a klasické interpretace se pokusili tvůrci představení Cabaret Janáček. Nejslavnějšího brněnského skladatele v neobvyklém projektu propojili Art Hub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a je navrch hned natřikrát alternováno.
Na brněnského lva s bílou hřívou jistě lze nahlížet obrazoborecky, sám Janáček se ve své hudební formě i tvorbě vymykal zaběhnutým konvencím a také v lásce k ženám se vymykal dobovým pravidlům. Ostatně pásmo skečů režisérky a scenáristky Hany Mikoláškové Mistra nijak nedehonestuje, třebaže si jeho protagonista
v podobě oživlé sochy (jak stojí před brněnskou operou) na úvod této hudební show provokatérsky nasadí klaunský rudý frňák. A tento fanfaron se potom místy cpe a příležitostně montuje do děje, který posunují černobílé fotografie promítané na horizontu
prázdného jeviště a zejména hudební čísla. Hrací prostor zleva vymezuje piano a zprava zase jakýsi divan, jak jej známe třeba z hereckých šaten. A odsud také ponejvíce na scénu vstupují pěvci, kteří si střihnou tu sbor z Glagolské mše, tu árii Bystroušky a Zlatohřbítka nebo velký výstup z Výletů páně Broučkových, kterého tady tento klaunský nemotora figuruje. Přestože se představení dotkne i velmi vážných věcí, jako byla smrt obou Janáčkových dětí, servíruje poměrně často nenucený humor, což je jeho speciální kvalita. Zřejmě nejvtipnější je moment, když si kvartet účinkujících namísto plechů vytáhne kazoo foukačky a odpreluduje slavný motiv z geniální Sinfoniety.
Jinak ale tato hodinová umělecká přehlídka, třebaže kabaretně odlehčovaná, klade spíše nechtěné otázky: co nového se snaží o Janáčkovi říct a hlavně komu? Zarytí milovníci, ctitelé Janáčka (hrdě se k nim už léta řadím) žádné velké novum v této hodinové skopičině neobjeví a budou preferovat divadelně plnotučné provedení Janáčkovy skvělé muziky. Je toho však pomálu také pro publikum, které na klasickou hudbu nechodí, nebo také pro turisty, kteří podle pořadatelů také mají být adresáty představení. A jinak to ani nejde. Nacpat do hodiny všechny originální opery, skvělá orchestrálně vokální díla, jedinečné rapsodie a zcela mimořádné smyčcové kvartety prostě nelze. K tomu se ještě tvůrčí tým snaží zavadit o podstatné a určující milníky Janáčkova života, ať už to byl jeho formující pobyt ve starobrněnském klášteře, jeho osudové ženy, děti či mimořádné inspirace jako při sběru nápěvků lidové mluvy, jejichž originální zápisy jsou tady též promítány.
Výsledek je tak rozkročený mezi slovníkové heslo a rozpustilou skrumáž a hommage Mistrovi. Ani jednomu pólu pořádně nedostojí (není to v takové minutáži i formátu možné). A tak i při vší vydařené švandě a snaze o neobvyklé uchopení zlatého brněnského divadelního či hudebního artiklu si sice uvědomíte, že Leoš Janáček je skutečně nesmrtelný, nadčasový i provokativní, tato show to ale vzhledem k výše řečenému stvrzuje pramálo.