V Londýně jsem zkazila párty, že?
Španělská tenisová legenda Conchita Martínezová vypráví o wimbledonské výhře nad Navrátilovou i o koučování Bouzkové
Na tenisový turnaj do Dubaje se ráda vrací. „Je pohodlné se svalit z postele a vyjít z hotelu rovnou na kurty,“libovala si bývalá světová dvojka Conchita Martínezová minulý týden v rozhovoru pro LN a CANAL+ Sport. „Prostředí a podmínky... celá akce je parádní.“
Třikrát tu postoupila do čtvrtfinále, se Slovenkou Husárovou získala deblový titul, na dálku dovedla ke zdejšímu triumfu krajanku Muguruzaovou, naposledy ve Spojených arabských emirátech 51letá Španělka koučovala Češku Bouzkovou.
LN Svůj sportovní vrchol jste zažila ve finále Wimbledonu 1994, v němž jste porazila Martinu Navrátilovou, která usilovala o desátou trofej z All England Clubu.
Pokazila jsem večírek, že? (směje se)
LN Kdekdo si opravdu přál, aby legenda vyhrála. Vyčítal vám to někdo?
Ne, jen jsem reagovala na vaši otázku. Martina byla na trávě skoro vždy favoritkou. Skvělá hráčka s fantastickými výsledky. Věděla jsem, oč jí tenkrát šlo. Jenže já jsem se soustředila sama na sebe. Lori McNeilová mě na ni v semifinále dokonale připravila.
Ano, Američanku jste přemohla 3:6, 6:2, 10:8.
LN
Proti jejímu stylu servis–volej jsem potřebovala hodně prohozů, které jsem si nacvičila na mač proti Martině. Věřila jsem si na ni, protože jsem ji o pár měsíců dřív zdolala ve finále v Římě na antuce. V Londýně jsem hrála opravdu dobře. Ani mi nevadilo, že jsme nastoupily na trávě, což byl nejoblíbenější povrch Martiny.
Vám nejvíc seděla antuka?
LN
Ano, měla jsem na ní víc času na přípravu úderů. Tenkrát byla hodně silná konkurence na Roland Garros, takže jsem to na něm dotáhla „jenom“do finále (v roce 2000 proti Pierceové). Ale zase mi všechno klaplo na Wimbledonu.
Často si vybavujete chvíle po proměněném mečbolu nebo při přebírání Venus Rosewater Dish?
LN
Ne že bych o nich sama začínala mluvit ve společnosti. Ale samozřejmě vzpomínám ráda. Vždycky se do All England Clubu těším. A letos se asi bude slavit třicáté výročí mého triumfu, takže na něj určitě zase přijde řeč.
Úspěchy sbíráte i jako trenérka. Už dřív jste mi vyprávěla, že jste při téhle práci dost trpěla.
LN
Není jednoduché přejít z hráčské profese do trenérské. I když mně ta změna připadala přirozená. Nejhorší bylo, když jsem seděla přímo u kurtu a nemohla nic udělat, protože se ještě nesmělo koučovat. Tolik jsem své hráčce přála. Úplně mi to drásalo nervy.
Mluvila jste o náběhu na infarkt ve wimbledonské partii vaší svěřenky Garbine Muguruzaové. Bylo to tak zlé?
LN
V zápase s Kerberovou, velice houževnatou soupeřkou, jsem cítila obrovský stres. Naštěstí se Garbi dostala do pohody, hrála fantasticky a nakonec turnaj ovládla.
LN Jak se lišila radost z vašeho triumfu a z triumfu vaší hráčky?
Pocity jsou samozřejmě jiné. Nejdou moc dobře srovnávat.
Jako tenistka jsem zažívala zadostiučinění, odměnu za všechnu tu dřinu. Ale taky s Garbi jsem se radovala ohromně. Viděla jsem, jak na dvorci uplatňuje výsledky naší práce.
LN Garbine jste pomohla též k dubajskému vítězství před třemi lety, když planetu sužoval covid. Jaké to bylo?
Tuze obtížné. Na předchozí
podnik v Dauhá jsem přiletěla z Barcelony a Garbi ze Ženevy. Zavřeli nás do hotelu, který jsme nesměly opustit. O dva dny později jsem měla pozitivní test, převezli mě do jiného hotelu se zdravotnickým dohledem. Musely jsme improvizovat.
LN Jak?
Garbi doprovázela fyzioterapeutka, která měla při zápasech sluchátko v uchu a tlumočila jí moje rady. Hodně jsme používaly videohovory přes Zoom. Sledovala jsem přes něj i tréninky. Bylo to hodně zajímavé období. Garbine v Dauhá postoupila do finále, pak se přesunula sem a vyhrála celý turnaj.
V bitvě o titul na prázdném stadionu skolila Barboru Krejčíkovou. Kde jste se nacházela vy?
LN
Už jsem byla zdravá, ale nechtěla jsem riskovat přelet do Dubaje a další karanténu v případě nějakého hraničního výsledku testu. Říkala jsem Garbi: „Hraješ skvěle. Spolupráce na dálku klape, tak pokračujme stejně.“Vrátila jsem se domů do Barcelony a dívala se na zápasy v televizi.
Vedla jste i Karolínu Plíškovou, které odborníci svého času předpovídali řadu grandslamových vítězství. Proč se jí to zatím nepovedlo?
LN
V první řadě bych řekla, že je výborná hráčka s parádními údery, dokázala skvělé věci. Probojovala se do finále US Open a Wimbledonu. Ale není snadné vyhrát grandslam. Potřebujete dva týdny odolávat tlaku, udržet koncentraci. Někdy vám prostě něco chybí. Mě každopádně práce s Karolínou bavila, během mého působení získala čtyři poháry.
LN Zrovna nedávno natáhla v Kluži, Dauhá a Dubaji šňůru jedenácti vítězství. Co vy na to?
U Karolíny nikdy nevíte. Sice spadla v žebříčku, ale na kurtu působila uvolněně. Má velkou páru. Jakmile jí funguje servis, jede bomby a je velice nebezpečná.
LN Marie Bouzková hraje jiným stylem než Karolína. Jak se zatím vyvíjí vaše spolupráce?
Zatím jsme spolu trénovaly jen dva týdny v zimě na Floridě a pak vyrazily na turnaje. Chci, aby postupně přidávala na agresivitě. Není jednoduché měnit styl. Ale chceme se po této cestě vydat.
Jaké kroky musí udělat? Posunout se při výměnách dopředu k základní čáře? Být ostřejší při servisu? Co myslíte?
LN
Má hodně prostoru pro zlepšení. Může přidat na rychlosti podání a být rozhodnější při následujícím úderu. Když bude stát blíž u základní lajny a bude hrát míče dřív po odskoku, vezme soupeřkám čas a dostane je pod tlak. Svým původním stylem vyhrála hodně zápasů, ale shodly jsme se na nějakých změnách. Tak snad se nám je brzy povede provést.
Jak spolu vycházíte?
LN
Mary je velice milá. Mluví plynule španělsky, což je fajn. V naší branži není hlavní, abychom na sebe byly hodné. Ale trávíme spolu hodně času i mimo kurt, takže si musíme kápnout do noty.
LN Čeho byste s ní ráda dosáhla?
Líbí se mi, že je ve výměnách spolehlivá. Ale ráda bych viděla, aby využívala každé šance udělat s míčem něco zvláštního. Současné hvězdy do balonů tlučou opravdu tvrdě. A už nedělají tolik chyb jako dřív. Důležitý je pohyb. Mary musí být u míče včas, aby s ním mohla něco provést. Aby ho jenom nevracela. A když se vše sejde, může jít nahoru.
LN Jaký je cíl? Nějaké trofeje?
Jistě. Ale musíme přidávat po troškách. Věřím, že ji pokroky vynesou výš na žebříčku. Jako první splnitelný cíl vidím postup do elitní světové dvacítky.