„Někteří se ze sebe i pozvracejí“

Psychologové řeší nový problém – závislost na pornu ● Postihuje muže, lákadlem je sex v mobilu třeba i ve veřejné dopravě

S rozšířením internetu se v psychologických diagnózách objevila nová položka: závislost na pornografii. Snaha o udržení vzrušení může některé lidi přivést až do chatovacích místností s dětmi nebo ke sledování dětského porna. Konzumenti přitom nemusejí být pedofilové, ale jen lidi hledající stále intenzivnější podněty. „To ale produkuje pocity sebezhnusení. Výzkumy jasně ukazují, že v případě této závislosti se nejčastěji objevují myšlenky na sebevraždu,“říká psycholog

z Institutu pro psychologický výzkum Masarykovy univerzity v Brně, jenž se fenoménu závislosti na pornografii věnuje.

Blinka Lukáš

LN Jak se závislost na pornu projevuje?

Má podobné znaky jako jakékoli jiné závislosti, například gambling nebo také nově uvedená diagnóza závislosti na hraní počítačových her, ovšem i závislosti látkové. Fakticky to znamená, že se daná činnosti musí v životě jedince stát natolik dominantní, že začne zanedbávat jiné oblasti svého života, což mu v něm přináší problémy. A má to repetitivní povahu, což znamená, že i když si ten člověk uvědomuje, že je to problém, a má tendenci to kontrolovat, přesto do toho opět znovu a znovu padá. Sám si neumí pomoci. Pro připsání diagnózy musí být symptomy signifikantní po dobu šesti až dvanácti měsíců.

LN Je něčím specifická?

U sexuality jsou jistá specifika, kvůli kterým řada odborníků tuto diagnózu neuznává či ji bere kriticky. Sexuální chování je totiž velmi silně kulturně podmíněné. U gamblingu je to jasné, protože když prohrajete celou výplatu a zadlužíte rodinu, tak je ve výsledku vlastně jedno, jak vysoká to byla částka. Ta se přizpůsobuje situaci konkrétního člověka.

LN Má na ni vliv také původ člověka a jeho náboženské přesvědčení?

Vztah k pornografii a nahotě je v liberálním Česku dost jiný než například na religiózním středozápadě USA. Náboženské otázky zde hrají poměrně významnou roli. V diagnóze je explicitně napsáno, že morální postoj toho člověka, ať už způsobený etikou, morálkou, nebo náboženstvím, může být vylučující kategorií. Jinými slovy, pokud ten člověk je věřící a problémy jsou primárně způsobeny tím, že jeho chování je v rozporu s jeho náboženským postojem, pak by neměl být nazýván závislým ve smyslu této diagnózy.

LN Ovšem i věřící člověk se může stát fakticky závislým na pornu, ne?

To může, když se podíváme na výzkumy, je u věřících dokonce větší podíl závislých než u ateistů. Je jich více v religiózních evropských státech, jako je Polsko, Chorvatsko či Maďarsko. Když srovnáme věřící a nevěřící muže, u věřících je několikanásobně vyšší výskyt této „poruchy“, ale intenzita konzumace pornografie je významně nižší než u nevěřících. Jinými slovy, věřící se pocitově dostávají do stavu, kdy je již otravuje jen to, že na nějakou pornografii vůbec myslí.

LN Na rozdíl od ateistů, kteří v tom dlouho nevidí vůbec žádný problém?

Přesně tak. Neznamená to, že věřící nemohou být závislí, ale kliničtí psychologové a psychiatři by se stanovováním diagnózy měli být v případě věřících opatrnější. Řada organizací, která bojuje s pornografií s odkazem na závislost, je rovněž nábožensky motivovaná, takže je dobré mít nějakou obezřetnost.

LN Je závislost na pornografii záležitostí internetové doby, nebo existovala již dříve?

Tato oblast se začala smysluplněji uchopovat až v 80. letech. Bylo to spojeno s šířením HIV v americké gay komunitě. Tehdy se začalo popisovat něco jako nadměrné sexuální puzení. Ale ten pravý boom začal až ve druhé polovině 90. let právě s rozvojem internetu. Internet totiž nabízí anonymní, levné a neomezené možnosti, jak konzumovat sexuální obsah. Teď nejde jen o pornografii, ale i o navazování vztahů sexuální povahy. Tedy komunikace za účelem sexu, kybersex, vyhledávání placeného nebo neplaceného sexu, seznamky a podobně. První relevantní výzkumy, které jdou směrem k závislosti na sexu či pornografii tak, jak ji chápeme dnes, začínají právě v této době.

LN A vidíme od začátku internetu nějaký další vývoj?

Vše se velmi zintenzivnilo příchodem smartphonů. S nimi můžeme mít pornografii a vlastně veškerý sexuální obsah v kapse a zároveň je konzumovat tak, že si toho nikdo ani nemusí všimnout, například ve veřejné dopravě. Už to zkrátka není jen počítač někde v pokoji. To počítáme od roku 2010 a dál. To je i důvod, proč v roce 2017 Světová zdravotnická organizace uvedla novou diagnózu nazvanou kompulzivní porucha sexuálního chování. V řadě zemí je již implementována, u nás, jak odhaduji, bude zavedena okolo roku 2025.

LN A jaké konkrétní chování lze pozorovat u lidí skutečně na pornografii závislých?

Ve více než 90 procentech jde o muže. Typická je konzumace pornografie několik hodin v kuse, masturbace a snaha o oddálení ejakulace. S tím, že postupně zvedají intenzitu konzumované pornografie, aby udrželi erekci a vzrušovalo je to. Postupně do toho zapojují i třeba kybersex, zapínají webkamery a na různých chatech masturbují poloveřejně, protože to přináší další extra vzrušení, které potřebují. Když mohou, i několikrát do týdne, tak do tohoto vzorce spadnou.

LN A v čem spočívá nebezpečí této závislosti?

Jako první bych zmínil psychické problémy. Tím, jak se zvyšuje intenzita pornografie, dostávají se k obsahu, který není úplně v souladu s jejich sexuální orientací. Dojdou třeba až k zoofilnímu obsahu, i pedofilnímu. Koneckonců, celá řada mužů, u nichž byla nalezena dětská pornografie, která je zakázána, pedofilové nejsou. To ale produkuje pocity sebezhnusení. Výzkumy jasně ukazují, že v případě této závislosti se nejčastěji objevují myšlenky na sebevraždu. Někteří klienti, se kterými jsme dělali výzkumy, popisovali, že po několika hodinách masturbace, když konečně došli k vyvrcholení, se pak ze sebe zhnusením pozvraceli.

LN Jaký vliv má na mezilidské vztahy?

Tím, že to zpravidla trvá roky, to má dopad na jejich partnerský život. Dochází k odcizení s partnerkami, zhoršuje se možnost mít sex. Normální sex už pro ně není dostatečně přínosný, trpí poruchami erekce, předčasnou buď ejakulací, nebo jí naopak nejsou schopni dosáhnout. Několik hodin masturbace vede také k tomu, že mají na penisu zranění.

A jsou tu i legální problémy. Jestli si vzpomínáte na dokument Víta Klusáka V síti, poté, co jsem dělal rozhovory s lidmi, kteří tyto problém měli, jsem je v tom viděl. Jde o vzorec chování, kdy oni při snaze o udržení vzrušení jdou do chatovacích místností pro děti nebo teenagery, zapnou webovou kameru a tam masturbují. V tom stavu vzrušení jsou schopni i sami sebe kompromitovat, ukázat obličej. Toto je další úroveň problémů a rizik.

LN Dá se definovat typický příklad, kdo bývá nejčastěji takto závislým?

Prý se jedná o mladší muže, ale to není tak úplně pravda. Mladší by to měli být proto, že jsou nejčastěji na internetu a mají nejsilnější sexuální puzení. Ale když jsme dělali výzkumy, ukázalo se, že nejvyšší skóre závislosti na pornografii mají muži ve věku 50 let a starší. To byla v dřívějších výzkumech poměrně zanedbávaná skupina. V tomto věku některým ubývají možnosti mít sex, ale sexuální puzení stále zůstává. Online sexualita je tedy jednou z mála možností, jak vůbec nějaký sex mít. Plus se do toho ukazuje neschopnost vyplnit volný čas, často jsou nezaměstnaní nebo v předčasném důchodu. Časová neorganizovanost se ale týká i těch mladších. Velmi typickým znakem kromě tohoto je také častá neschopnost emoční regulace. Znamená to, že sami neumí zvládat stres nebo jakékoli emoční potíže a potřebují k tomu externí podnět. Utíkají k zapomnění prostřednictvím pornografie.

LN Někde jsem narazil na údaj, že jsou takto ohrožení i nezletilí, třeba i ve věku 13 let.

O tom pochybuji. Nechci tím říct, že takoví neexistují. Ale u adolescentů je problém mluvit o závislosti kvůli vývoji mozku. Centrum slasti je v tomto věku již plně dovyvinuto, ale centrum sebekontroly ještě není. Na vrcholu je produkce testosteronu. Kdybychom si všichni promítli sebe do teenagerovských let, tak vlastně máme všechno rizikové chování nějakým způsobem zvýšeno, i včetně sexuálních tendencí. Říkat tedy, že je to riziková skupina, podle mě nejde, protože drtivá většina z nich z toho jednoduše vyroste. U adolescentů se tak snadno zaměňuje vlastnost vývojového období se závislostí jakožto poruchou.

LN Ale dělají to...

To ano, ale nutně bych to nenazýval závislostí. Tu bych viděl až u dospělých, pokud u nich tento vzorec zůstane.

LN Může zvýšená konzumace pornografie narušit budoucí sexuální život u teenagerů?

Je třeba si uvědomit, že žádná věc, ať už to jsou výherní automaty, alkohol, nebo pervitin, sama o sobě nevyvolá závislost. Stejně tak je to u pornografie. I kdybychom jí konzumovali nekonečné množství, musí se potkat s dalšími faktory, což je třeba psychické nastavení člověka. Jde o celý komplex problémů, může jít o ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou – pozn. red.), tendence se nudit, emoční disregulaci a podobně. Ještě k tomu musí nastat v životě člověka nějaká situace, kontext, například vynětí ze sociálních vazeb. U závislých často vidíme i zneužívání v dětství nebo horší sociální zázemí. Obviňovat z toho jen pornografii nejde. Dnešní teenageři mají přístup k pornografii mnohem snadnější, než měl kdykoli kdokoli před nimi. Je to situace, která dříve nebyla, ale nelze úplně jednoznačně říct, že je to vede špatným směrem. Výzkumy ukazují, že intenzivnější konzumace pornografie u teenagerů spíše než závislost vyvolává například nerealistická očekávání ohledně těla, průběhu sexu a podobně.

LN Co se dá se závislostí dělat?

Nebál bych se vyhledat odbornou pomoc. Závislost je závislostí proto, že si člověk sám nepomůže. Léčba probíhá velmi podobně jako u jiných a není to o tom, že by ten člověk měl být najednou zcela „čistý“, tedy že to najednou odhodí a už se k tomu nikdy nevrátí. To je značně nerealistické očekávání, které zpravidla vede k relapsu, návratu zpět do závislosti a pocitům viny ze selhání.

Léčba ve skutečnosti probíhá tak, že se pacient připravuje na to, že relapsy přijdou ať chce, nebo ne. Spíše se zaměřuje na způsob, jakým ten člověk žije, identifikuje, v jakých situacích začne mít neodolatelnou chuť. Je tedy snaha eliminovat tyto situace, změnit životní styl. Typicky u alkoholiků a gamblerů se doporučuje nechodit do určitých částí měst, kde se to spouští, nestýkat se s kamarády. Terapií se nejdříve snažíte identifikovat tyto vzorce a v další části se je snažíte dostávat pryč a nahrazujete je něčím jiným, smysluplným.

LN A bývají nakonec úspěšní, začnou pak fungovat nějak sami pro sebe přijatelněji?

Překvapivě se z toho většina závislých dostane nějakým způsobem sama, aniž vlastně vědí jak. Prostě to z jejich života vymizí. Otázka je, co ti rezistentní.

O terapiích víme, že jsou relativně účinné, problém je, že spousta lidí, kteří spadnou do jakékoli závislosti, jsou zpravidla z horšího socioekonomického zázemí a udržet je v léčbě, která něco stojí, je těžší. To je první a hlavní překážka, protože léčba závislosti musí být nutně dlouhodobá a člověka, který v jiných oblastech života bojuje, aby vůbec byl, v ní těžko udržíte. Druhým problémem je, že tato porucha je tak nová a do českého zdravotnického systému ještě není zařazena, že nemáme vybudovány kapacity, jak s těmito lidmi pracovat.