Než se odhodláme překročit práh
Zchladit emoce kolem eura vstupem do ERM II by bylo příliš riskantní. Místo nákladných gest je lepší se na eurozónu nejdřív připravit
Inflaci, která byla horkým ekonomickým tématem posledních více než dvou let, se podařilo zkraje roku 2024 zkrotit. Do popředí debat se však vedle ní v posledních měsících čím dál více dostávala také otázka přijetí eura. To je sama o sobě dobrá zpráva. Vždyť od vstupu naší země do EU uplyne za dva měsíce již 20 let a evropská témata jsou nedílnou součástí prostředí, ve kterém žijeme. Méně pozitivní ale je, že i po dvou dekádách se kolem eura stále šíří řada nepřesností a polopravd.
Příkladem je vstup do režimu směnných kurzů ERM II. Kromě toho, že jde o jedno ze čtyř maastrichtských kritérií, jež je potřeba před přijetím eura splnit, je právě ERM II často prezentován jako kompromisní krok na cestě ke společné měně. Zaznívá, že jej lze učinit snadno, rychle, bez nákladů a ukázat tak dovnitř i navenek, že Česká republika po 20 letech míří ke splnění svého eurového závazku. Realita je však mnohem komplikovanější. Změny stěžejních zákonů
Vstup do ERM II je ve skutečnosti složitý proces s dalekosáhlými důsledky. Pojmout ho pouze jako politické gesto, aniž by ČR měla širokou politickou shodu na jasné cestě k euru, nedává smysl. V první řadě jde o to, že vláda kandidátské země může svým usnesením pouze zahájit proces neformálních konzultací s Evropskou komisí, ECB a jednotlivými členy eurozóny o podmínkách připuštění do ERM II. Konkrétní podmínky vstupu pak ale stanovují tyto instituce a kandidátská země je zde ve slabším postavení. Přitom se jedná o změny stěžejních zákonů týkajících se centrální banky, kapitálového trhu, komerčních bank a řešení jejich případných krizí a patrně i řady dalších oblastí. Jak dlouho by v českých podmínkách trvalo prosadit vše potřebné, když sněmovnu dokážou na dlouho paralyzovat i taková témata jako korespondenční volby? Vzpomeňme na poslední novelizaci zákona o ČNB, kterou parlament projednával pět let.
Samostatnou kapitolou spojenou s ERM II je pak členství v bankovní unii. Zatímco v minulosti do ní bylo třeba vstoupit až s přijetím eura a pobyt v ERM II absolvovat ještě mimo ni, v případě Bulharska a Chorvatska už bylo vstupem do bankovní unie podmíněno samotné přijetí do ERM II. ČR by s ohledem na tento precedens čekalo s vysokou pravděpodobností totéž, i když k tomu nejsou z hlediska kvality domácího dohledu nad bankami reálné důvody.
Vstup do bankovní unie s sebou přitom přináší řadu administrativních a legislativních povinností nad rámec požadavků pro vstup do ERM II jako takového – mimo jiné i provedení zátěžových testů bank ze strany ECB, což si vyžádá čas navíc.
Dalším zásadním milníkem je stanovení tzv. centrální parity, jež přichází poté, co strany ERM II vyhodnotí všechny podmínky jako splněné. Jde o další klíčový okamžik, protože představuje de facto měnovou reformu svého druhu. Ta ale opět není v rukou uchazečské země, nýbrž o ní rozhoduje Výbor ERM II s ECB po konzultaci s Evropskou komisí a Hospodářským a finančním výborem EU (EFC). Pokud by přitom nebyl centrální měnový kurz nastaven vyváženě, mohlo by dojít k oslabení konkurenceschopnosti českého exportu, nebo naopak k vyvolání inflace.
Samotný pobyt v režimu ERM II je pak žádoucí zkrátit na nejmenší možnou dobu, ideálně pouze na dva povinné roky. Udržovat pohyb měnového kurzu v úzkém rozpětí +/- 2,25 % bez výrazného napětí (široké rozmezí +/- 15 % neznamená bezpečné plnění kritéria) může být pro měnu malé otevřené ekonomiky typu ČR mimořádně náročné.
Nejhorší možný scénář by byl v ERM II dlouhodobě uváznout, například s ohledem na možnou změnu politické reprezentace ve volbách. Případný obrat politické rétoriky ohledně následného přijetí eura by totiž představoval volnou vstupenku pro spekulanty s měnou, o ostudě před unijními partnery ani nemluvě.
Plýtvání cenného času
Spíše než unáhlené a nepřipravené kroky bez jasné představy o tom, co všechno bude potřeba v ERM II odpracovat, by proto pro ČR byl vhodnější opačný postup. Nejprve pro společnou měnu získat širokou celospolečenskou shodu, občanům i partnerům v EU deklarovat pevný záměr euro přijmout, předem naplnit co nejvíce očekávatelných požadavků (minimálně stabilizací veřejných financí v dlouhodobém horizontu) a teprve potom zahájit proces vstupu byť jen do ERM II.
Vláda sice v polovině února vzala na vědomí materiál ministerstva financí, který doporučuje do bankovní unie zatím nevstupovat a situaci znovu vyhodnotit v horizontu tří let, přesto ale pověřila NERV, aby do konce října posoudil přínosy a rizika vstupu do ERM II. Reálně to znamená hlavně plýtvání cenným časem ekonomických expertů, protože je jasné, že vzhledem k tomu, kolik času je na pouhou přípravu vstupu do ERM II potřeba, už se nic dalšího kolem tématu eura do konce nynějšího volebního období nestihne.
O to větší škoda je to v situaci, kdy ČR v ekonomické oblasti čelí řadě mnohem závažnějších výzev, na jejichž akutním řešení by se mohl NERV podílet – od stárnutí populace, které bude přinášet čím dál větší výdajový tlak na zadlužené veřejné finance, přes rychlou proměnu klíčových průmyslových odvětví, kde naší zemi technologicky i strategicky ujíždí vlak, až po vlažný ekonomický růst příliš závislý na tom, jak se zrovna daří Německu.
Zatím posledním státem, který vstoupil do eurozóny, bylo loni v lednu Chorvatsko. Snímek je z Dne eura v Rijece.
Pojmout vstup do ERM II pouze jako politické gesto, aniž by ČR měla širokou politickou shodu na jasné cestě k euru, nedává smysl