Síla iluzí

Vunitářském kostele v Londýně, kde dělám kostelnici, špatně funguje topení. Není se čemu divit, elektrická topná tělesa jsou nějakých pětašedesát let stará, vlastně je s podivem, že některá stále fungují.

Kostelní rada už několik let rokuje o tom, co s tím udělat. Začne vždycky na podzim, když se ochladí, a skončí na jaře, když se zas oteplí. Zatím nic nevymysleli. Buď je to proto, že členové kostelní rady jsou výrazně starší než topení, Pauline dokonce o šestadvacet let. Nebo jejich nerozhodnost vyvěrá z nejdůležitějšího principu víry unitářů: jsou hrdí na to, že o všem pochybují. Jejich oblíbený vtip vypráví o tom, jak za horké alabamské noci dorazila k domu místního unitářského duchovního banda členů Ku-klux-klanu a vypálila mu do

Pondělí

Úterý trávníku obrovský otazník. Unitáři pochybují snad o všem, od existence Boha přes neposkvrněné početí a Ježíšovo zmrtvýchvstání až po nejlepší způsob vytápění Božího (či možná lidského) chrámu.

Loni v prosinci ale teploty klesly pod bod mrazu. Byly až tři stupně pod nulou, což je v Londýně neslýchané. A náš reverend mi dal zelenou. Směla jsem zavolat topenáře a přeptat se, co s topením.

Dvě firmy od toho rovnou daly ruce pryč, budova je prý příliš stará. Vyslanec třetí firmy mi vysvětlil, že je nutné z gruntu vyměnit rozvod elektřiny, původní tělesa zacementovat a v kostele zavést centrální vytápění. Odhad ceny byl astronomický.

Zatímco kostelní rada rokovala, jestli si to můžeme dovolit, zavolala jsem známého elektrikáře a všeuměla, který ke každému problému

Středa přistupuje s nadšením a řeší ho jako detektiv vraždu.

Odmontoval plechovou mříž z každého z osmi topných těles, chvíli je zkoumal a konstatoval, že polovina z nich nefunguje.

„Ehm… to víme. Dá se to opravit?“– „Nedá. Musela by se vyměnit.“– „A kolik by to stálo?“– „To netuším. Hlavně už asi nebudou k sehnání.“– „Takže se s tím nedá dělat vůbec nic?“– „Mohli bychom vyměnit žárovky.“

Teprve teď jsem pochopila, že rudá záře, která se linula zpoza mřížky jednoho (jen jednoho) topného tělesa, když jsem vytočila termostat na maximum, není rozpálený drát nebo tak něco. Je to červená žárovka. V padesátých letech se stavitelé kostela hanbili za to, že místo krbů bude mít jen topná tělesa, a žárovka vytvářela iluzi žhnoucího ohně.

Čtvrtek

Pátek

Koupila jsem rudé žárovky a elektrikář je nainstaloval. Bodře mi popřál mnoho štěstí a odešel.

V neděli za kuropění jsem jako každý týden nastavila termostat na pětadvacet stupňů. Jako každý týden vystoupala teplota v lodi našeho chrámu asi tak na patnáct. Ale tentokrát se členové naší kongregace neroztřásli zimou, když do chrámu vstoupili. Uviděli rudou záři v topných tělesech a zaradovali se: „Skvělé! Dnes je tu teploučko! Iva to zařídila.“

A to jsou, prosím pěkně, unitáři, zvyklí pochybovat úplně o všem.

Sobota