Příliš krátká pieta za Navalného
Tisíce lidí se v Moskvě přišly rozloučit s opozičním předákem Alexejem Navalným Sbohem, Alexeji.
LN) „Ty ses nebál, my se taky nebojíme!“skanduje dav před chrámem Ikony Matky Boží na jihovýchodě Moskvy. Tisíce lidí se přišly rozloučit s mrtvým předákem ruské opozice Alexejem Navalným.
Prostor před pravoslavným svatostánkem, hrubě vklíněným mezi sovětské paneláky a nevkusná obchodní střediska na periferii ruské metropole, se začal zaplňovat už hodinu před začátkem posledního
rozloučení s populárním opozičníkem. Zde, ve čtvrti Marjino, žil Alexej Navalnyj před svou otravou nervovým jedem novičok a zatčením. A zde také končí jeho cesta.
Lidé drželi v rukou květiny nebo se v davu pomalu sunuli směrem k chrámu, jehož dveře byly zavřené i po druhé hodině místního času. Tehdy měla oficiálně začít ceremonie.
„Můžeš mi říct, co se děje?“nervózně přemlouvá někoho na druhém konci telefonu čtyřicátník. „Nejde nám tu internet. Vůbec
nic nevíme,“vysvětluje asi manželce.
Nikdo netuší, ani telefonující muž, že zatímco tu lidé čekají, ruské úřady opětovně protahovaly vydání opozičníkova těla rodině. Snad naposledy chtěl režim ukázat, že rozhoduje o všem a i po smrti má nad Navalným absolutní moc. Ostatně tlačil i na to, aby byl obřad co nejkratší.
Loučili se mladí i staří
Než mu žena stihne odpovědět, muž krátce křikne: „Už ho vezou!“a zavěsí. Okolo davu projíždí
pohřební vůz s tělem Alexeje Navalného. Lidé začnou tleskat. „Navalnyj! Navalnyj!“odráží se skandování od panelových stěn.
S opozičníkem se k chrámu Ikony Matky Boží přišli rozloučit lidé, které lze označit za Navalného generaci. Mladí lidé ze střední třídy, třicátníci a čtyřicátníci, kteří před deseti lety chodili na Navalného protikorupční mítinky. Ale také starší lidé, ruská inteligence, která zažila sovětskou totalitu a nemohla zabránit novému návratu nesvobody, neboť je „převálcovali“prostí Rusové.