Francouzské ambice

Macron chce vést Evropu, ale nedaří se mu to

Dnes přijíždí do Prahy francouzský prezident Emmanuel Macron a bude jednat mimo jiné o jaderné energetice a zbraních pro Ukrajinu. Macron přitom rozehrává širší hru, kterou chce posílit vliv Francie v Evropě.

Macron se nikdy netajil svojí snahou reformovat Evropskou unii, více ji sjednotit a vytvořit třeba velký společný rozpočet. Francie byla ale v Evropě dlouho ve stínu Německa a odpor jí kladla Velká Británie. Větší prostor se uvolnil až s dokončením brexitu a odchodem kancléřky Angely Merkelové. Její nástupce Olaf Scholz není zrovna vůdčí typ, jeho politika vůči Ukrajině je zdrženlivá a v Unii nepředkládá žádné velké plány.

Naproti tomu Macron je nyní v táboře „jestřábů“podporujících Kyjev všemi silami. Což je poněkud překvapivý vývoj u člověka, který kdysi vyzýval ke „strategickému dialogu“s Ruskem a který nechtěl zbraně pro Ukrajinu kupovat v zahraničí, ale trval na jejich nákupu v Evropě, myšleno hlavně ve Francii. Přesně to by mohlo konvenovat české vládě, která ostatně přišla s plánem společného evropského nákupu dělostřeleckých granátů pro Ukrajinu.

Zároveň se s Čechy nyní shodne Macron i na podpoře jaderné energie a při tom si zalobbuje za francouzskou společnost EDF, potenciálního dodavatele nových jaderných bloků do Dukovan a Temelína. A bude se snažit Čechy přesvědčit, aby při jeho evropských iniciativách stály na jeho straně. Jenže Macron prosazuje tradiční průmyslovou politiku a dotace, na které zejména ODS příliš neslyší. Zvlášť když si ji Macron představuje jako upřednostňování francouzské produkce.

Pokud ale bude německá politika v Evropě nadále nemastná neslaná, Berlín se bude zdráhat pořádně podpořit Kyjev, a nebude ani schopen jednat s USA, dostane-li se tam k moci opět Donald Trump, moc jiných spojenců nám v Evropě nezbyde. Je to takové manželství z nutnosti, a to i ze strany Macrona, který také není žádným fanouškem české vlády s její skepsí vůči další evropské integraci.