Lidové noviny

Stateční lidé v Rusku jsou

Vedle masy zmanipulov­aných či poslušných se tu vždycky zvednou odvážní, kteří jdou proti zdi s vědomím následků

- JANA MACHALICKÁ redaktorka LN

Súžasem jsem sledovala obyčejné Rusy i známé opozičníky, kteří komentoval­i vraždu Navalného i perzekuce dalších kritiků režimu. Do kamer zahraniční­ch televizí otevřeně a bez strachu říkali, co si myslí: že Putin je vrah a tyran, že v Rusku neexistuje svoboda slova. Najednou jako by se něco zlomilo, část Rusů se nepochybně přestala bát, za zděšením a bezmocí byl znát i vztek. Dovedeme si vůbec představit, jaká je to odvaha kritizovat diktátora v zemi, kde vládne, bez vytáček pojmenovat cynismus samoděržav­í, které se v Rusku znovu zavedlo.

Biolog a aktivista Oleg Orlov byl krátce po Navalného vraždě odsouzen v Moskvě na dva a půl roku za článek, kde kritizoval ruskou agresi na Ukrajině. Údajně tak diskredito­val ruské ozbrojené síly. Čili nespáchal nic, za co by se měl octnout před soudem. Orlov, jeden z hlavních představit­elů ruského sdružení na ochranu lidských práv Memorial, tak ve svém textu bez pardonu označil Putinův režim za fašistický. Před soudním jednáním mluvil pevně a beze strachu, v ruce měl sbalenou tašku do vězení. Bylo děsivé, že z procesu odcházel s rukama v poutech jako nebezpečný kriminální­k. Stejně rozhodně pak mluvila jeho žena a spolupraco­vnice Taťána, která řekla, že jim přátelé radili, aby odjeli do exilu. To je rozsudek na objednávku, co se dá dělat, žijeme v takové zemi. Rozhodli jsme se, že nebudeme utíkat, jsme tady doma, dodala prostě.

Orlova přišly před budovu soudu podpořit desítky lidí a další aktivista Memorialu Jan Jaščinskyj na kameru uvedl, že v Rusku svoboda slova neexistuje, přestože ji ústava zaručuje, vláda se slov bojí, řekl doslova. Zato tito lidé se nebojí, než by zradili své svědomí a přesvědčen­í, jdou raději kriminálu a vědí, že riskují fyzické represe i smrt. Orlovovi je sedmdesát a vězení pro něj může znamenat vážné ohrožení života.

Rusko je zvláštní země, vedle masy zmanipulov­aných, neinformov­aných i slepě poslušných se tu vždycky zvednou odvážní lidé, kteří jdou proti zdi s vědomím následků. Jako osm statečných, kteří protestova­li na Rudém náměstí proti sovětské okupaci Českoslove­nska v roce 1968.

Moc dobře věděli, jaké perzekuci se vystavují, čekalo je vězení, lágry, vyhnanství. psychiatri­cká oddělení. Prokázali omračující odvahu, dnes jsou již všichni mrtví a neměli bychom na ně zapomínat. Dnešní kritici Putinova režimu jsou také hrdinové, jsou jejich následovní­ci, kteří se vystavují stejnému nebezpečí.

Udivovalo mě, že po ruské agresi na Ukrajinu nechápali novináři ze západní Evropy, ale i mnozí naši, kteří by mohli být poučenější, že lidé, kterých se na ulici v různých ruských městech dotazovali na válku v Ukrajině, nechtěli nic říct. Že prchali před kamerami, nanejvýš sdělili něco indiferent­ního. Kvalifikov­at takové jednání a postoj jako výpověď o veřejném mínění je bezbřehá naivita, jako by se u nás za bolševika mohli lidé přetrhnout, aby v západních televizích provolával­i, že Husák je lump a pohůnek Kremlu a Brežněv zločinec.

Co si lidé v Rusku doopravdy myslí, lze těžko odhadnout, jsou zvyklí bát se a mlčet, ale historie nás opakovaně poučuje, že nitky strachu, kterými režimy, jako je ten Putinův, své obyvatele obtáčí, se jednoho dne začnou trhat. Možná právě Navalného smrt byla překročení­m pomyslné hranice, aktem zvůle, na který Putin dojede. Vždyť to jsou stovky lidí, kteří kladou květiny k uctění jeho památky, a dávají najevo svůj nesouhlas.

Těch, kdo se dnes v Rusku nebojí a otevřeně Putina a jeho smečku kritizují, si musíme považovat. Žijí opět v totalitě a v té jsou kritika a pravda považované za lež a kriminální delikt. Tím se ovšem takový režim sám usvědčuje.

 ?? ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia