Diplomacie místo válečných scénářů

Vreakci na vývoj války na Ukrajině se v poslední době v médiích objevila varování některých politiků i expertů, že můžeme do dvou až třech let čekat vypuknutí konfliktu mezi Ruskem a některým členským státem NATO. Podle uniklého scénáře německého ministerstva obrany může k bezprostřední hrozbě války s Ruskem dokonce dojít už roku 2025.

Proti takovým scénářům při plánování obrany nelze nic namítat, vojáci musí počítat i s krajními variantami bezpečnostního vývoje. Ostatně i nedávno schválená Obranná strategie České republiky uvádí, že „v důsledku rostoucí agresivity Ruska je hlavní úlohou české obranné politiky všestranná příprava na dlouhotrvající obrannou válku vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem vybaveným jadernými zbraněmi“.

Je ale potřeba si uvědomit, že takový scénář, jehož podobu vidíme názorně na Ukrajině, by v prvé řadě vyžadoval rozsáhlou mobilizaci naší armády a spuštění válečné ekonomiky. Na to však v nejbližších letech zřejmě nebudeme dostatečně připraveni.

Situaci je potřeba hodnotit realisticky. Před rokem a půl byla ruská armáda označována za obra na hliněných nohách, který byl odražen odporem Ukrajinců. Nyní však již řada západních představitelů (včetně našich) varuje, že je schopná zaútočit na některé sousední členské země NATO. To by automaticky vedlo ke spuštění článku 5 Severoatlantické smlouvy, což by následně mohlo vést ke konfliktu, který by nás mohl dostat na práh třetí světové války.

Rusové nicméně dobře vědí, že vzhledem k poměru sil nemají schopnosti porazit NATO v konvenční válce. Není jim ale třeba nahrávat úvahami o tom, že některé státy Aliance mohou poslat svá vojska na Ukrajinu. To na nedávném summitu v Paříži připustil francouzský prezident Macron nebo následně i estonská premiérka Kallasová. Z Moskvy pak zaznělo varování, že pokud k tomu dojde, Rusko nevylučuje použití jaderných zbraní.

Jak se vyhnout konfrontaci

Stále se to považuje za nepravděpodobné. Existuje ale stoprocentní záruka, že se tak nestane, třeba v případě nějakého nesprávně vyhodnoceného incidentu mezi silami NATO a Ruskem? Není tak od věci si připomenout, co by mohlo použití jaderných zbraní přinést.

Rusko má ve svém arzenálu zhruba šest tisíc nejrůznějších raket a bomb s jadernými hlavicemi. I kdyby se v případné jaderné válce podařilo alianční protivzdušné obraně jejich většinu mířící na konkrétní cíle na aliančním teritoriu zneškodnit, ty zbylé by přesto mohly napáchat nedozírné škody. Značná část teritoria se promění v ruiny a spáleniště zamořené radioaktivním zářením a spadem, s rozsáhlým kolapsem dodávek energie a infrastruktury. O enormních civilních ztrátách nemluvě – nezabránily by jim ani tisíce krytů (které mimochodem v Česku ani nemáme).

Odplata ze strany NATO, resp. Spojených států, by přinesla fatální škody a ztráty i Rusku. Došlo by tak k rozpoutání globální jaderné války mající následně katastrofální dopady na životní prostředí, ve které by podle všeobecně uznávané téze „nebylo vítězů“.

Nebylo by tak rozumnější místo modelování válečných scénářů a až příliš emotivní válečné rétoriky dát větší šanci diplomacii, třebaže se zdá, že jednání s Putinem není možné a přípustné? Samozřejmě, jednání mohou být extrémně složitá a případné kompromisy si lze momentálně těžko představit. Stačí si ale vzpomenout na Koreu, Vietnam nebo Afghánistán, kde se také zdálo, že z těchto konfliktů neexistuje žádné východisko, a přesto se diplomatické řešení našlo.

Skutečnost, že administrativa prezidenta Bidena podle zpráv z médií zvažuje novou strategii, která neklade důraz na dobytí okupovaných území Ruskem, ale na posílení ukrajinské obranyschopnosti a ekonomiky, signalizuje, že diplomacie stále šanci má. Je to i cesta, jak se vyhnout otevřené vojenské konfrontaci s fatálními dopady.

A jedna douška nakonec. S nečekaným scénářem nedávno přišel možný budoucí americký prezident Donald Trump, který na předvolebním shromáždění ve městě Conway v Jižní Karolíně provokativně prohlásil, že pokud nebudou země NATO dávat dost na obranu a napadne je Rusko, USA jim pod vedením Trumpa nepřijdou na pomoc. „Scenáristé“v Evropě tak mají věru o čem přemýšlet.