MDŽ si u nás přivlastnili komunisté
Slavili hlavně muži, vzpomíná na den žen před rokem 1989 sekretářka z ČKD. „V noci jsme se pak musely vyhýbat opilcům,“říká.
Letos je to přesně 20 let, co se u nás znovu oficiálně začal slavit Mezinárodní den žen. V roce 2004 totiž tehdejší prezident Václav Klaus podepsal novelu zákona o státních svátcích, podle které se 8. březen stal významným dnem. Novinář Pavel Vokatý o tom tehdy napsal pro LN text s názvem 8. březen si u nás přivlastnili komunisté. MDŽ měl původně za cíl obrátit pozornost k otázkám rovnoprávnosti a volebního práva žen. Údajně první oslavu Dne žen uspořádala Americká socialistická strana 28. února 1909 v New Yorku. Tehdy ale ještě nebylo stanoveno pevné datum svátku, to se ustálilo na 8. březnu až po první světové válce.
RMezinárodní
udé karafiáty, socialistické besídky a hromadné opíjení. Tak si většina lidí pamatuje oslavy Mezinárodního dne žen. Komunistický režim v Československu tento svátek zdiskreditoval, a po roce 1989 jej proto Češi přestali slavit. Nyní ale vstupuje MDŽ do další etapy své existence. Prezident Václav Klaus podepsal 25. února novelu zákona o státních svátcích, podle níž se 8. březen stává významným dnem. Česká republika se tak zařadí mezi desítky zemí, které MDŽ uznávají: nejvíc se ctí v zemích západní Evropy, v Austrálii, ale hlavně v Rusku, kde je jedním z nejvýznamnějších státních svátků a pracující mají 8. března den volna. Asi právě proto si Mezinárodní den žen oblíbili po druhé světové válce i komunisté v Československu a přetvořili jej podle svého. Revoluční odborové hnutí (ROH) organizovalo každý rok 8. března po celé republice masivní oslavy. Většinou si při nich užívali místo žen spíše muži. Zatímco soudružky dostaly karafiáty a drobný dárek – třeba utěrku nebo mýdlo, soudruzi své protějšky ctili hromadnými pitkami.
Povinné oslavy
„Co si pamatuji, tak většinu žen k oslavám nutili. Udělali velkou
svačinu a program, kde vystupoval orchestr a různí známí baviči nebo zpěváci. Muži nás tam obsluhovali, nosili nám kávu a chlebíčky,“vzpomíná na oslavy Marie Sadílková, která přes třicet let pracovala jako sekretářka v ČKD. K tanci a poslechu hrával pracujícím ženám podnikový dechový orchestr.
„Od podniku jsme vždycky dostaly nějaký dárek – nákupní tašku, hrnek nebo ručník. Končilo se dřív a odpoledne se šlo do kulturního domu Gong ve Vysočanech. Legrační bylo, že ten, kdo slavil nejvíc, byli vždycky muži. V noci
se pak člověk musel kolikrát vyhýbat opilcům,“vypráví Sadílková.
Podle historika Antonína Klimenta nepatřil původně MDŽ mezi nejdůležitější dny v roce: „Den žen se neslavil v Československu vždycky. Po pětačtyřicátém roce byl například mnohem významnější Den matek.“Ten ale zprofanovali němečtí nacionalisté.
Dnes prosazují obnovu Mezinárodního dne žen především levicové strany a feministky. Představitelky ženských organizací tvrdí, že je stále co slavit a hlavně připomínat. Oslavy by podle nich měly sloužit především jako upozornění na přetrvávající diskriminaci žen. „Jsem hluboce přesvědčena o tom, že MDŽ je svátek, který by se měl slavit. Nemá nic společného s komunistickým režimem a ideologií,“míní Saša Lienau z organizace ProFem.
„Je pořád důvod, proč MDŽ slavit. Ženy mají stále postavení a situaci horší než muži. Alespoň jednou jim dáme najevo, že existuje možnost a naděje, že se situace změní,“tvrdí Alena Králíková ze společnosti Gender Studies.