Podmořští školníci
Sumýšům se přezdívá mořské okurky. Některým lidem připomínají podstatně méně vábný objekt. Většinou lezou po dně a požírají organický materiál, který na něm najdou. Podle vědců svou činností brání růstu bakterií, které mohou poškodit korály.
Vkaždé organizaci se najde pracovník, bez nějž by se zhroutila. Ve školách to bývá školník. Stará se, aby světla svítila, z kohoutků tekla voda, trávníky nerostly do pasu a tak podobně. Na gymplu jsem školníka často navštěvoval. Stejně jako mnoho jiných studentů onoho neblahého ústavu jsem totiž záhy přišel na způsob, jak se ulít z hodiny. Spočíval v rozbití židle. Erární nábytek míval železnou kostru z několika kusů spojených sváry. Když se člověk dostatečně dlouho houpal jen na jedné noze, ulomila se.
V takovém případě bylo třeba odnést trosky židle školníkovi. Sídlil ve sklepě budovy, za komunistů upraveného jako protiatomový kryt. Ve svobodných časech byly jeho masivní tlakové dveře stále otevřené. Hned za nimi se povalovala hromada rozpadlých židlí. O kus dál pak stála zásoba opravených. Ještě opodál měl svůj ponk školník.
„Dobrý den,“pozdravil jsem ho vždycky. „Rozpadla se pode mnou židle.“– „Už zase?“odvětil ten těžce zkoušený muž. „Ty jsi tu nějak často. Tak si vezmi jinou. Já tu rozbitou svařím.“– „Díky.“– „Já to nechápu,“divil se školník. „Jak se pod vámi študáky můžou pořád tak rozpadat. Vy snad neumíte sedět. Nebo to děláte schválně.“– „To ne,“dušoval jsem se. „Asi únava materiálu.“Cestou zpátky do třídy jsem nemusel spěchat. Dalo se to vzít i přes bufet, jímž ústav disponoval. Finta nefungovala vždy. Někteří učitelé člověku řekli, že si má vzít jinou židli. (Pokud ovšem v místnosti nějaká zbývala.) Kdyby ale školník se svařováním přestal, provoz celého ústavu by se brzo zastavil.
Podobnou věc teď objevil tým ekologů Marka E. Haye a Codyho S. Clementse z Georgijského technologického institutu. Oba se zabývají ochranou korálů, včetně jejich vysazování na mořském dně. Když Clemens jednou rozmísťoval zárodky nových útesů, všiml si, že se poblíž povaluje podezřele mnoho sumýšů. Pro jistotu je přemístil o kus dál. Jenže koráli po zásahu vykazovali příznaky onemocnění.
Vedlo to k experimentu, v němž badatelé zkoušeli odstraňovat sumýše z okolí útesů. Ukázalo se, že koráli v jejich nepřítomnosti umírají patnáctkrát častěji než s nimi. Potvrdily to testy u dvou různých atolů v různých částech světa s různými druhy korálů i sumýšů.
Sumýšům se přezdívá mořské okurky. Některým lidem připomínají podstatně méně vábný objekt. Většinou lezou po dně a požírají organický materiál, který na něm najdou. Podle vědců svou činností brání růstu bakterií, které mohou poškodit korály. Korálové útesy pokrývají pouhé jedno procento dna světového oceánu. Vytváří však prostředí pro celou čtvrtinu mořských druhů navzájem provázaných složitou sítí vztahů. Bez sumýšů by se celý ten cirkus rozpadl. Jako škola bez školníka.