Někteří se z covidu skutečně nepoučili
Lidové noviny zveřejnily v sobotu 2. března článek Thomase Kulidakise s názvem Z covidu jsme se nepoučili. Autor v něm prezentuje některé zcestné názory, které je třeba uvést na pravou míru.
Covid-19 byla choroba, u které více než pět procent případů mělo těžký průběh a jejíž průměrná smrtnost byla kolem 0,8 procenta. Potvrzených bylo globálně kolem sedmi milionů úmrtí, ale odhaduje se, že tento počet byl mnohem vyšší. Devadesát procent těžkých případů a úmrtí připadalo na osoby vyššího věku nebo s oslabeným imunitním systémem. U nich byla smrtnost mnohem vyšší (zhruba čtyři procenta). Do těchto rizikových skupin patřily přes dva miliony našich občanů. U těch ostatních byla rizika těžkého průběhu a úmrtí sice asi desetkrát nižší, ale vzhledem k početnosti této skupiny přesto velmi významná. Problémem bylo hlavně riziko zahlcení nemocnic pacienty s těžkým průběhem. Proto bylo nutno aplikovat opatření (lockdowny), která měla překlenout dobu do nasazení vakcín, ale přinášela značné ekonomické a společenské problémy.
Politici nerespektovali doporučení odborníků
Pan Kulidakis absurdně kritizuje to, jak skutečně vzorně byla u nás zvládnuta první vlna epidemie z jara 2020 (premiér se tehdy zcela oprávněně chlubil tím, že jsme byli „best in covid“). Pan Kulidakis si zřejmě nevšiml, jak tehdy dopadaly země (například Itálie, Francie, Španělsko), které zavedly lockdowny ve srovnání s námi opožděně, až když se u nich epidemie „rozjela“. Doplatily na to životem tisíce jejich občanů, jejich nemocnice byly zahlcené a ekonomickým důsledkům se tyto země stejně nevyhnuly. Ve Velké Británii tenkrát původně vyhlásili strategii „řízeného promořování“založenou údajně na specifické ochraně rizikových skupin. To se ovšem rychle ukázalo jako neproveditelné, protože by bylo potřeba izolovat těch výše zmíněných 20 procent populace, takže rychle přešli na obdobné protiepidemické metody jako jinde v Evropě.
Později ale bohužel i naši politici opakovaně trestuhodně „zaspali“, když se rozjížděly další vlny epidemie, což vedlo k úmrtím více než 40 tisíc lidí, nemocnice se ocitaly na pokraji kolapsu, přitom nebyl nijak významně omezen ekonomický život. Politici totiž nerespektovali doporučení odborníků, a namísto toho naslouchali ideologicky motivovaným odpůrcům protiepidemických opatření omezujících některé občanské svobody.
Pan Kulidakis říká, že „virus je v tom nevinně“, protože se snaží hostitele nezabít, „neboť ani kapr si rybník nevypustí“. Neuvěřitelné – ten člověk tedy snad popírá samu existenci smrtelně nebezpečných infekčních onemocnění?! Není také pravda, že očkování nesnižuje šíření nákazy. Očkovaní ve skutečnosti snižuje infekčnost očkovaných jedinců zhruba o 50 procent. Nesprávné je i zpochybňování významu nošení roušek (používají je například snad chirurgové zbytečně?).
Směšný blábol je tvrzení, že „studie Science Direct (sic!) potvrdila, že byť většinu vakcíny zachránily, vedlejší nehezké účinky nebyly zas tak vzácné“. Samozřejmě, že každá vakcinace má i nežádoucí účinky – ty jsou ale ve srovnání s těžkými následky nemoci, proti které chrání, statisticky nesrovnatelně menší. Nelze dost zdůraznit, jak obrovským triumfem vědy a biomedicínské biotechnologie byl neuvěřitelně rychlý vývoj řady covidových vakcín, které zachránily globálně podle střízlivých odhadů nejméně 10 milionů životů. Tyto vakcíny sice chrání jen částečně proti samotné nákaze (většinou s velmi lehkým průběhem), ale velmi účinně chrání proti těžkému průběhu a úmrtí.
Trochu jiná poučení
Nepravdivé je též tvrzení odpůrců protiepidemických opatření, že ve Švédsku žádné lockdowny nebyly, a přitom tam počet obětí epidemie nebyl o nic vyšší než jinde. Ve skutečnosti tam řada protiepidemických opatření fungovala. Sice na dobrovolné bázi, ale míra jejich dodržování byla v této společensky a kulturně vyspělé společnosti vysoká. Přesto počet obětí této epidemie byl ve Švédsku v přepočtu na počet obyvatel výrazně vyšší než v ostatních skandinávských zemích, které uplatňovaly stejné protiepidemické postupy jako u nás, ale bez těch našich opakovaných tragických opoždění. Švédský král i premiér se potom národu omluvili za to, jak epidemii stát špatně zvládl.
Z covidové epidemie vyplývá celá řada poučení – ale jiných, než která uvádí pan Kulidakis. Lze oprávněně doufat v brzké dokončení vývoje nové generace slizničních vakcín, které přinesou vysokou ochranu i proti samotné infekci. Velkým poučením je také to, jak nebezpečné je šíření dezinformací a nedůvěra k odborným vědeckým doporučením. Snad nejvýznamnějším poučením je ale ten již zmíněný zásadní význam základního i aplikovaného biomedicínského výzkumu, který nás v budoucnu může ochránit i proti infekčním chorobám mnohem horším než covid.