Jak si na jaře nezničit zdraví

Se zlepšujícím se počasím začínají cyklostezky a posilovny plnit kancelářští šampioni. Do března seděli doma. Najednou chtějí být nejlepšími sportovci široko daleko.

Pokud jsme se rozhodli zatočit s přebytečnými kily a nechceme zkoušet (ne)zaručené diety mnohdy s jojo efektem, zvolíme pohyb. Jenže který vybrat a na co přitom brát ohled? Primář Rehabilitačního oddělení Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně Pavol Skalka říká, že rozhodnutí shodit přebytečné kilogramy, pokud jsme obézní, je rozumné. Máme možnost upravit stravování, včetně podpory správného střevního mikrobiomu, a samozřejmě zvýšit svoji pohybovou aktivitu.

„Musíme brát ohled na naši současnou kondici, případné choroby a taky možnosti, které poskytuje místo, kde pracujeme nebo bydlíme,“říká rehabilitační lékař. „Každopádně abychom byli úspěšní, musíme pohybovou aktivitu zvýšit dlouhodobě. Jestliže jsme strávili posledních deset let na kancelářské židli nebo v autě, začít hned běhat by nebyl dobrý nápad. Pro každého a všude je dostupná rychlá chůze, nejlépe severská, výborné jsou pravidelné procházky se psem.“

Obecně by to podle něj měly být sporty aerobní v submaximálním režimu – aktivita, kdy se zadýcháme, by měla trvat každý den minimálně půl hodiny, raději více. Postupně bychom měli přidávat podle kondice. Vhodné jsou tance, běžky, plavání, kolo, koloběžka, brusle i všechny míčové hry.

„Samozřejmě jsou možné i další sporty, populární jsou v posledních letech badminton, kruhový trénink, taiči nebo bojový sport. To vše v závislosti na úrovni naší kondice, koordinace a předchozí trénovanosti. Ideálně je kombinace několika z nich,“doplňuje.

V padesáti život nekončí

Dejme tomu, že už nejsme nejmladší, přesto jsme rozhodnutí se začít víc hýbat. Asi je to správné v jakémkoli věku, ale člověk už nedisponuje tělem dvacetiletého. Navíc může mít obavu, že si v některých případech spíš způsobí zdravotní komplikace. Podle primáře Skalky ale život určitě v padesáti nekončí, naopak občasné zdravotní neduhy nám pomohou brát to vážně.

„Začít se více hýbat je dobré rozhodnutí v každém věku,“zdůrazňuje Skalka. „I u mnohem starších může pomoci i v jiných oblastech než nadváha, třeba v předcházení kognitivních poruch jako demence.“

Jen je potřeba více dbát na přiměřenost. Občas podle něj špatně končí hlavně pánové s „druhou mízou“, když se vrhnou na aktivity nad svoje schopnosti. Aktivitou nepřiměřenou našim schopnostem si můžeme způsobit i vážnější zdravotní problémy.

„Předejdeme jim dobrým rozcvičením a pohledem do biologické občanky,“upozorňuje rehabilitační lékař. „Taky ve vyšším věku potřebujeme více odpočívat, to není dobré zanedbávat.“

Může ale také nastat situace, kdy pohybový aparát po cvičení bolí. Na to vám sportovní kolegové bodře odvětí, že to rozběháme. Kde je ale hranice, do které ještě lékaře vyhledat nemusíme a postačí odpočinek nebo protahování, a kdy bychom do ordinace měli zajít?

„Říci to obecně je složité,“vysvětluje rehabilitační lékař. „Pravdou ale je, že pacienti dnes spíše přichází s prkotinami, než aby zanedbali něco důležitého.“Podle primáře Skalky lidé mírně přeceňují bolest. Ta je pro nás sice dobrou ochranou před přetížením, pokud ale máme její práh a schopnost ji tolerovat tak nízko jako většina dnešní populace, má malou výpovědní hodnotu.

„Pokud nám nějaká část těla hodně oteče nebo je horká, tak to už bych druhý den k lékaři zašel, doporučuje odborník. „Na pohotovost patří u pohybového aparátu prakticky jen úrazy.“

Adolescenti na 70 procentech

Ne každý sport je vhodný pro všechny. Ale mnohdy to může být jen výmluva, když slyšíme – tohle dělat nebudu, to pro běžného člověka není. Doktor Skalka by se pak dotyčného pak zeptal, kdo je to vlastně běžný člověk? Adolescenti mají podle něj dnes dle provedených měření jen sedmdesát procent kondice proti generaci před dvaceti lety.

„A to se měřilo před covidovou pohybovou invalidizací národa,“upozorňuje. Nevhodné jsou sporty, na které lidé nemají koordinaci, orientaci v prostoru, sílu a výdrž.

„Po zkušenosti z rehabilitační ambulance není pro začátek vhodná posilovna ani aerobik. Je ale potřeba začít se vůbec hýbat, už jen kvůli koordinaci chůze v terénu, kde se i kardiovaskulárně dostaneme po pár týdnech do lepší kondice. Chůze na páse v místnosti je proti tomu absolutní nesmysl, která nám toho přinese mnohem méně,“dodává primář Skalka.

Jiný příklad je kotoul, který by se měl třeba z dnešních rigidních školních osnov vyřadit. Dnešní děti totiž mají až na výjimky tak tragickou koordinaci, že riziko poškození je velké a možný přínos nereálný. „Posilovna u člověka, který se jinak nehýbe, jeho zdravotní potíže spíše zvýrazní, jiné to ale je u pravidelně sportujícího,“říká Skalka.

I famfrpál je fajn

Jsou lidé, kteří rádi sportují v týmu. Podle primáře Skalky jsou kolektivní sporty i z dalších důvodů vynikající. „Přinášejí jako bonus socializaci, jak by řekli pejskaři, prostě je to větší zábava, sociálně nás ukotvuje. Samozřejmostí je dobré rozcvičení, u kontaktních sportů nenechat vyhrotit emoce kvůli riziku úrazů v zápalu boje. Například u fotbalu je mnohonásobně více úrazů než u bojových sportů,“líčí lékař.

Pokud jsme podle jeho slov po dvaceti minutách míčové hry schvácení, je potřeba vystřídat a na lavičce se zamyslet, jakou pohybovou aktivitou kondici dohoním. V této oblasti je v posledních letech mnoho nových sportů, které jsme před lety neznali a určitě mohou zaujmout.

„Většinou jsou společné pro obě pohlaví a zapadnou do nich i jedinci, kteří si mohli připadat dříve jako divní. Takže ano, i famfrpál je fajn. A je taky jasné, že se nebudeme scházet každý den, takže je musíme v ostatních dnech kombinovat s jiným pohybem.“

Kotoul by se měl ze školních osnov vyřadit. Dnešní děti mají tragickou koordinaci. Riziko je velké a přínos nereálný.

Nechci a nemohu

Jistě existují chvíle, kdy se nám nechce, a motivace je to nejtěžší, pokud nás pohyb nebaví nebo jsme tak trochu nemehla. „Měli bychom dělat ty pohybové aktivity, které nám přináší radost,“radí primář Skalka. Výběr je velký.

„Taky nerad chodím na procházky,“svěřuje se lékař. „Ale když rostou hřiby, klidně vyrazím každý den, když hraje hudba, tančím. Každý jsme jiný, jak na sebe, jak se motivovat, na to by si měl každý dospělý přijít sám. Platí, že když nezačnu dnes, nezačnu nikdy. Každá, i dlouhá cesta začíná prvním krokem.“