Zoufalství pro všechny
Myšlenkově i filozoficky zůstalo manželství ukotveno v dobách feudalismu a raného kapitalismu
Protože už to prostě vypadá tak, že manželství pro všechny si v téhle zemi neschválíme, navrhuji druhou cestu, kterou by se dala právně zajistit rovnoprávnost sexuálních menšin a která by byla spravedlivá pro všechny: pojďme zkusit manželství pro nikoho.
Prostě to zrušme a bude po ptákách. Manželství je zastaralá instituce, která se nebyla schopna adaptovat na novou dobu, měřitelně o ni klesá zájem, podle některých navíc omezuje některá základní lidská práva (například příjemnější typy shromažďování) a brání volnému pohybu osob. Myšlenkově i filozoficky zůstalo manželství ukotveno v dobách feudalismu a raného kapitalismu, což vynikne zvlášť v porovnání se vztahem pracovněprávním. Ten se od zrušení nevolnictví postupně vyvinul do sympaticky přehledného svazku dvou rovnoprávných stran, který můžete civilizovaně ukončit výpovědí a nemusíte kvůli tomu k soudu, kde bude váš zaměstnavatel brečet, že jste mu zničil život. Představte si, že nastupujete do práce a že kvůli tomu musí proběhnout lokální obřad, v něm vás ceremoniář s rituálním řetězem na krku donutí oddělení lidských zdrojů slíbit, že zůstanete v dobrém i ve zlém.
Úspěch manželství se stále tradičně hodnotí délkou jeho trvání. Tak se pojďme zamyslet nad tím, jakou podporu jeho účastníci mají. Není žádná možnost ho vystudovat anebo se v něm alespoň vyučit. Neexistují kontrolní mechanismy jeho fungování, žádná forma kolektivního vyjednávání (protože odbory si zjevně založily jenom ženy), vstoupit do něj může každý, kdo je vybaven vhodným pohlavím pro schválenou kombinaci, nejsou potřeba žádné zkoušky ani psychotesty a za tisíce let, co se to provozuje, se do něj nedokázala implementovat ani tak triviální věc, jakou je zákonná zkušební doba. Tak to je ta naše čtyřicetiprocentní rozvodovost a polovina dětí narozených v manželství vlastně zázrak. Nezakazoval
bych to, to zas ne, ti, kdo ho provozovat chtějí, ať tak dále činí v soukromí, označují se navzájem kovovými kruhy, pořádají slavnosti na počest nového manželského cyklu a obřady rozbíjení nádobí a půlení gruntu na počest jeho konce. Ale jaké jsou dnes důvody předstírat, že zrovna na tomhle stojí společnost? Proč stát kastuje své obyvatele na svobodné, vdané/ženaté a rozvedené? To jediné slovo, které by každý z nás měl mít v občance, je „svobodný“. A to, jestli s někým dalším uleháte a vstáváte, s tím nemá mít vůbec nic společného.