Výcvik na Ukrajině ano, ale...
Největší smysl, jak pomoci Ukrajině přímo na místě, je podle oslovených expertů výcvik vojáků. Z českých instruktorů by se tím ale zároveň staly pro Rusko legitimní terče.
Jakmile by čeští vojáci překročili ukrajinské hranice s cílem pomoci tamní armádě, ať už ve výcviku, nebo jiným způsobem, stávají se pro Rusko legitimními cíli. Pohybovali by se totiž ve válečné zóně a v ní se na konkrétní účel jejich pobytu nehledí, s tím je třeba počítat. Přitom je tato forma pomoci ostatních států bojující Ukrajině z hlediska mezinárodního práva možná a země ochotné Ukrajině pomoci se této možnosti kvůli strachu z Ruska samy dobrovolně zříkají. LN to sdělil vojenský analytik a bývalý náměstek na ministerstvu obrany Daniel Koštoval.
„Typologicky je ta situace úplně stejná, jako když Irák na počátku 90. let provedl invazi do Kuvajtu. Logika Charty OSN je taková, že o použití síly v mezinárodních vztazích může být rozhodnuto buď na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, nebo může napadená země použít právoplatně sílu na svoji sebeobranu a mohou jí přijít na pomoc i ostatní členové OSN. To říká čl. 51 Charty OSN. Na tomto principu je založena i existence Severoatlantické aliance,“vysvětlil Koštoval.
Žádný rozdíl ve výcviku
Sílu podle něj napadený stát může používat do té doby, dokud mu to Rada bezpečnosti nezakáže. To platí i pro Ukrajinu a stejně tak i další státy OSN mohou Ukrajině pomoci včetně vyslání jednotek na její území. „Pak se ale nerozlišuje, jestli ty jednotky plní logistické úkoly, nebo bojují v první linii,“upozornil Koštoval.
Možnost vyslání zahraničních jednotek na pomoc Ukrajině, ovšem ne přímo do bojů, minulý týden nevyloučil francouzský prezident Emmanuel Macron. Na Macrona pak v úterý během jeho návštěvy v České republice navázal i český prezident Petr Pavel. Ten se vyslovil pro hledání nových forem pomoci Ukrajině včetně diskuse o možné přítomnosti v zemi, přičemž jako jednu z možností označil přítomnost výcvikové mise na Ukrajině. „Možností je opravdu hodně. Myslím, že je čas pro to, abychom se o nich vážně bavili. Odmítavá stanoviska přisuzuji tomu, že je obava, abychom nehovořili o vyslání bojových jednotek na Ukrajinu, protože tím by opravdu mohlo dojít k překročení pomyslné červené linie. Ale o tom nebyla řeč. Bavíme se o formách asistence,“řekl prezident Pavel.
I podle politického geografa Jan Kofroně z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd UK v Praze by pomoc s výcvikem vojáků přímo na Ukrajině dávala největší smysl. Přinejmenším by odpadly určité logistické problémy s transportem ukrajinských vojáků na velké vzdálenosti z Ukrajiny do zemí, kde jsou nyní cvičeni, jako jsou kromě Česka také Polsko nebo Německo.
Čeští vojáci také na úrovni mechanizovaných praporů používají stejnou techniku jako Ukrajinci. „Zároveň je ale třeba říct, že všichni, kdo by tam cvičili ukrajinské síly, se stanou legitimním cílem. Zatímco když cvičíme Ukrajince u nás, v Polsku nebo Německu, je to velmi bezpečné pro ně i pro nás,“řekl LN Kofroň.
Uvedl také, že si jen těžko umí představit, že by takovýto krok udělala Česká republika sama o sobě. „Toto je něco, co pokud nebude přijato na úrovni Evropské unie nebo NATO, zůstane pouze politickým postojem,“podotkl.
Koštoval doplnil, že nevidí rozdíl v kvalitě výcviku prováděného u nás a na Ukrajině, postupy by prý byly shodné. „Jediný rozdíl teoreticky může být, že jejich vojenské prostory mohou být daleko větší. A proto tam mohou být menší omezení, co se týče kvantity cvičících vojsk. Ale jinak bych rozdíl neviděl,“vysvětlil.
Dál ani krok
Další z možností je podle obou oslovených třeba pomoc s odminováním nebo vyslání vojenských zdravotníků. Ovšem nejhustší zaminování je ve třicetikilometrovém pásmu okolo fronty a tam by zřejmě cizí jednotky nikdo neposílal. A české vojenské zdravotnictví je sice na výši, ale ani Ukrajina není v tomto smyslu zcela bez schopností, protože má svoji síť vojenských i civilních nemocnic.
Podle Kofroně je důležitější dodávat ukrajinským zdravotníkům dostatek materiálu, aby mohli pracovat. „Také k nám i jinam na Západ jezdí ukrajinští vojáci na nějaké složitější operace a podobně. Jestli by se tolik změnilo vysláním našich doktorů na Ukrajinu, těžko říct. Myslím, že ten rozdíl není zase až tak velký,“poznamenal.
Přesto si Koštoval umí představit hypotetickou možnost nasazení cizích jednotek na Ukrajině, která může být i blízko realitě. „Za určitých okolností by Ukrajinci třeba řekli, že potřebují zajistit, aby Rusko nešlo dál než za hranice Luhanské a Doněcké oblasti, a jsou ochotni s Ruskem jednat o statusu těchto oblastí. A mezinárodní společenství by bylo zase bylo ochotné poslat vojenské jednotky, které by Ukrajincům pomohly vybudovat obranné linie na hranicích těchto oblastí a demonstrovaly by, že dál už Rusko nepustí,“upřesnil Koštoval. A pokud by tyto hranice Rusko chtělo překročit, mělo by proti sobě koalici s účelem naplnění mezinárodního práva.
Nejhustší zaminování je ve třicetikilometrovém pásmu táhnoucím se okolo fronty a tam by zřejmě cizí jednotky nikdo neposílal