Čínské dilema: být pandou, či vlkem?
Od úterý se v Číně koná pravidelné březnové týdenní zasedání parlamentu se zhruba třemi tisícovkami účastníků. Současně s tím se mezi experty čile debatuje, v jaké fázi diplomatického přístupu ke světu se nyní Peking nachází.
Březnové výroční zasedání čínského parlamentu má většinou převážně ceremoniální charakter. Mnozí jej však letos sledují s očekáváním kvůli spekulacím, jaké kroky čínská vláda podnikne v otázce oživení ekonomiky. Prozatím určila cíl pro růst hrubého domácího produktu (HDP) na pět procent – stejný jako loni, ale nižší v porovnání s předchozími lety. Rovněž chce zvýšit výdaje na obranu, oproti loňskému roku o 7,2 procenta.
Komunistický režim přitom už delší dobu provází zpomalující hospodářský růst, zvyšující se inflace či nárůst nezaměstnanosti mladých vzdělaných lidí a krize v realitním sektoru. „Čína čelí některým vážným problémům, a to kvůli nedostatečně výkonné ekonomice,“okomentoval pro zpravodajský web BBC politický geograf Jon Taylor z Texaské univerzity v San Antoniu.
Problémem je prý i soupeření se Západem v čele s USA, kdy Američané sankcionují některé čínské podniky ze strategických odvětví. Příkladem může být známá firma Huawei. I proto jsou stále více aktuálním tématem čínské diplomatické metody, které v posledních měsících na první pohled procházely mírnou změnou. Plánované zvýšení výdajů na obranu o více než sedm procent však naznačuje, že Čína nijak zvlášť ustupovat nehodlá.
„Vlčí“přístup jako norma
Z dlouhodobého hlediska lze rozlišit mezi dvěma základními typy čínského přístupu ke konkurentům. První představuje ostentativní mírumilovnost a lze jej označit jako takzvanou pandí diplomacii poukazující na přátelskou Čínu. Druhý se vyznačuje asertivním vystupováním v rámci obrany čínských zájmů a rétorickými útoky proti vyzyvatelům. Jde o takzvanou vlčí diplomacii poukazující na odhodlanost země neustupovat. Právě „vlk“v čínské zahraniční politice v minulých letech převládal a na ústup „pandy“poukazovalo třeba i navracení některých z těchto medvědů zpátky do Číny. Ti byli předtím za poplatek zapůjčení do dvaceti zoologických zahrad po celém světě. Koncem minulého roku museli ale opustit například washingtonskou zoo, poté co skončila desetiletá dohoda a Číňané o její pokračování neměli zájem.
Zhruba tou dobou se začaly rovněž objevovat spekulace o snaze
Pekingu vymyslet jakousi střední cestu mezi tímto mírným a tvrdým diplomatickým přístupem. Jakýmsi potvrzením měly být i nedávné volby na ostrovním Tchaj-wanu, který Čína považuje za svou součást. V hlasování uspěl Pekingem nechtěný kandidát William Laj. Číňané na jednu stranu nešetřili kritikou, ale na druhou „se vztekali“méně, než se vzhledem k výsledkům očekávalo.
„V současné době se snaží najít hranici mezi takzvaně tvrdou a měkkou diplomacií,“říkal už krátce předtím pro zpravodajský web al-Džazíra odborník na čínskou diplomacii Šao Jüan z Rutgers University v New Jersey.
Podle odborníků dotazovaných zpravodajským webem Business Insider pak Čína sice přátelštější tón přijala, ale jako upuštění od „vlčího“přístupu to úplně chápat nelze. Peking prý spíše vycítil, že i tato strategie má své limity. „Žádná země – ani Čína, dokonce ani USA – nemůže pokaždé ostatní ‚překřičet‘,“uvedl třeba Dylan Loh, který vyučuje čínskou zahraniční politiku na Technologické univerzitě Nanyang v Singapuru.
Podle Stanleyho Rosena, politologa specializujícího se na Čínu z US-China Institute při univerzitě v Jižní Karolíně, pak každý, kdo chce být čínským diplomatem, musí mít kus „vlčího válečníka“v sobě. „Nemůže přijmout mírnou linii. Musí bránit Čínu za všech okolností. Jinak nebude povýšen,“doplnil pro Business Insider.
Na základě jeho tvrzení přitom Pekingu daleko více záleží na tom, jak slova diplomatů vnímá domácí publikum. To zahraniční je až druhořadé. Právě i s tím by se prý při interpretaci slov a chování čínských diplomatů mělo v budoucnu pracovat.